V družině 40 českých pánů, která pod vedením diplomata Jaroslava Lva z Rožmitálu opouští v listopadu 1465 Čechy, nechybí ani jistý rytíř Václav Šašek z Bířkova, který podrobně popisuje celý průběh mise.

Výprava míří k burgundskému vévodovi Filipu III. Dobrému (1396–1467), k anglickému králi Edwardovi IV. (1442–1483) a přes francouzský, kastilský a aragonský dvůr až do Portugalska.

Konečnou stanici má naplánovanou ve Štýrském Hradci u římského císaře Fridricha III. (1415–1493). Celou misi hned na počátku proslaví zápasník Jan Žehrovský z Kolovrat.

„Třikrát ho pan Jan povalil na zem,“ píše Šašek o zápase s jedním silákem na burgundském dvoře. Poté následuje hostina. „Mně nabízely vévodkyně tolik vína, že jsem se jenom stěží dostal domů, protože jsem se opil,“ líčí rytíř.

Podvádějí s vlasy

V Dunkerku výprava poprvé spatří moře. Ne každý má z něj ale radost. „Moře dělalo panu Lvovi tak zle, že leželi na lodi jako mrtví,“ popisuje dramatickou plavbu do Anglie Šašek. Tam Češi vzbudí obdiv především díky svým dlouhým kadeřavým vlasům.

Dvořané Edwarda IV. nevěří, že jsou pravé: „Tvrdili, že jsou to vlasy přilepené pryskyřicí.“ Další atrakcí na trase výpravy je španělský mys Finisterre.

„Pod tímto kostelem je rozsáhlá ves, které říkají mys Finis terrae, Konec světa, protože za ním není nic jiného než vody a širé moře, jehož hranice nezná nikdo, vyjma samotného Boha…,“ popisuje rytíř.

Neprokáže žádnou úctu

Zážitků spousty, ale diplomatické výsledky Lva z Rožmitálu se blíží nule. „Císař neprokázal panu Lvovi jinou čest, než že mu do hospody poslal sud vína… až ho třetího dne pozval k sobě.

Ve slovech byl sice náramně milostivý, ale skutek utek,“ připomíná tečku za misí Václav Šašek z Bířkova.

I jeho spisek o cestě zapadne – původní dílo zmizí, zůstane jenom latinský překlad z roku 1577 od olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského (+1598).