Všechno už tu bylo. Dokonce i mnohé vynálezy tu byly mnohem dřív, než jste se učili ve škole. Jedním z nich je i fax, ještě nedávno neocenitelný pomocník v každé kanceláři.

Týden před Vánocemi prchá jistý úředník z Paříže. Tašku má totiž plnou zpronevěřených bankovek. Je přesvědčen, že čas je na jeho straně, protože se nikde nezdržoval a běžel rovnou na vlak. Jenže když z něj v Lyonu vystoupí, je obklíčen detektivy.

Jeden z nich porovná jeho podobu s portrétem, který dorazil z Paříže faxem už ve chvíli, kdy uprchlík vyjížděl z nádraží. Na tom by možná nebylo nic divného, kdyby se nepsal rok 1874.

Jedna jehla čte, druhá kreslí

Ač se fax zdá být jedním z výdobytků moderní doby a nezbytným doplňkem kanceláří druhé poloviny 20. Století, jeho historie je mnohem starší.

Za jeho vynálezce je totiž považován Skot Alexander Bain (1811–1877), který si kromě elektrických hodin nechá už 27. května 1843 patentovat také svůj „záznamový telegraf.“ V jeho přístroji přejíždí jehla elektromagneticky poháněného kyvadla řádek po řádku po dokumentu vytvořeném nevodivou barvou.

Na opačné straně je papír napuštěný elektrochemickým barvivem, které reaguje na dotyk jehly.

V Paříži slouží od roku 1866

V roce 1860 si italský fyzik a kněz Giovanniho Caselli (1815–1891) nechává patentovat Pantelegraf. Podle Ottova slovníku naučného „telegraf zařízený pro autografické přenášení písma, kreseb apod.

Jeho principem jest chemický účinek elektrického proudu, který procházeje hrotem na papír nějakou solí impregnovaný tuto látku rozkládá a papír zabarvuje.“ Od Bainova vynálezu se liší především způsobem pohybu jehly.

Caselli svých pantelegrafů prodá několik a jeden z nich už od roku 1866 spojuje právě Paříž a Lyon.

Je schopen odeslat až 33 depeší za hodinu (za jednu se platí 3 franky) a pracuje až do roku 1870, kdy je zničen při obléhání Paříže během prusko-francouzské války.

Dodnes zůstává otázkou, proč se tehdy předchůdce faxu neuchytí, proč nikdo nevidí jeho potenciál a nechá ho upadnout v zapomnění.