Mají načechrané uši, pronikavý pohled a zálibu v monogamii. Ukazuje se však, že velký, kriticky ohrožený druh lemura Indri indri má ještě jednu fascinující vlastnost – nečekaně výjimečný smysl pro rytmus.
Tyto poloopice jsou známé svým osobitým zpěvem, zvukem ne nepodobným dudám, na které se šlape, často skládají píseň se členy své rodiny – buď v duetech, nebo sborech -, jež obsahují zvuky od řevu po kvílení.
Kategorické rytmy
Vědci v nedávné době měli analyzovat písně 39 indriů žijících v deštném pralese Madagaskaru, přičemž údajně odhalili, že stejně jako lidé i tato stvoření používají takzvané kategorické rytmy.
V podstatě se jedná o charakteristické a předvídatelné vzorce intervalů mezi začátkem tónů. Například v rytmu 1:1 jsou všechny intervaly stejně dlouhé, zatímco rytmus 1:2 má některé dvakrát delší.
„Jsou to docela předvídatelné vzory, protože další tón přijde buď o jednu jednotku, nebo o dvě celé jednotky po předchozí notě,“ uvedla Dr. Andrea Ravignani, spoluautorka výzkumu z Institutu Maxe Plancka pro psycholingvistiku.
Zatímco rytmy 1:1 byly již dříve identifikovány u některých pěvců, tým tvrdí, že jejich výsledky jsou první, kdy byly kategorické rytmy identifikovány u jiného savce kromě člověka. „Důkazy jsou ještě silnější než u ptáků,“ sdělila Ravignani.
Měli společného předka
Tým vědců popsal, jak učinil svůj objev studiem písní 20 skupin indriů, obvykle zpívajících v mužských a ženských duetech, zaznamenaných za období 12 let.
Výsledky ukazují, že písně lemurů odpovídaly dvěma rytmickým kategoriím, rytmu 1:1, podobnému tempu metronomu, a rytmu 1:2.
„Předpokládá se, že poslední společný předek lidí a indriů žil před 77,5 milionu let. To znamená, že je nepravděpodobné, že by tato vlastnost byla předána od společného předka. Místo toho se tato vlastnost objevila nezávisle,“ řekla na závěr Ravignani.