Kdo by tušil, že řadu kosmických vychytávek běžně používáme, aniž bychom tušili, že byly původně navržené pro jiné účely.

Odpružené tenisky

Když v roce 1979 přišla firma Nike s teniskami, které měly v podrážce pryžovou bublinu, způsobila úplný poprask. Tuto technologii přitom vyvinul bývalý inženýr americké NASA jménem Frank Rudy a její základy tkví ve vylepšování obuvi pro kosmonauty.

Nejde ale jen o větší pohodlí a jistotu chůze, ale také o izolaci chladu nebo zapaření nohy v botě.

Pohodlnější postele

Už v roce 1966 NASA vyvinula takzvanou paměťovou pěnu. Nejen kvůli pohodlí, ale i bezpečí. Materiál z polyuretanu a silikonu, který je možné stlačit až na desetinu objemu, se postupně opět vrátí do svého původního tvaru.

Od 70. a 80. let našla pěna uplatnění třeba v helmách, nemocničních lůžkách, sedadlech kolečkových křesel či dopravních letadel.

Filtry na vodu

Od začátku plánování vesmírných misí bylo jasné, že astronauti si budou muset s sebou vést zásobu pitné vody. Jak ale zajistit, že bude po dlouhou dobu čistá? Jakákoliv infekce bakteriemi by totiž mohla mít fatální dopad na výsledek mise.

Výsledkem zkoumání byly filtry s aktivním uhlím a ionty stříbra, které spolehlivě zničí bakterie a zabrání i jejich množení. Tento systém byl navíc výhodný v tom, že filtry byly lehké a nezabíraly mnoho místa.

Nápad nakonec převzala řada firem a konvice s uhlíkovými filtry přivedla do domácností.

Posilovací stroje

Když se v roce 1973 chystala americká výprava na skoro tříměsíční misi, kterou měla strávit na americké orbitální stanici Skylab, obávali se lékaři, že dlouhodobý pobyt ve stavu beztíže bude ohrožovat zdraví posádky.

Je známo, že v takovém prostředí rychle ochabují svaly a s nimi i srdce a krevní oběh. NASA proto vytvořila několik druhů kompaktních posilovacích strojů, které udržely kosmonauty v kondici.

Například lehátkové zařízení CMC Shuttle 2000 se pak i běžně prodávalo a používali jej nejen sportovci, ale třeba i lékaři pro rehabilitaci pacientů.

Ušní teploměry

Úspěchy v měření teploty hvězd pomocí infračervených senzorů, které prováděla NASA, inspirovaly americkou zdravotnickou společnost Diatek.

Obrátila se na přelomu 80. a 90. let na laboratoře vesmírného programu s tím, že by jejich technologii chtěla využít pro revoluční způsob měření teploty pacientů. Skleněné teploměry se rtutí totiž nebyly tak spolehlivé a měření s nimi bylo hlavně zdlouhavé.

Výsledkem jejich spolupráce byl ušní teploměr, kterému stačí dvě vteřiny na to, aby pomocí infračerveného senzoru zjistil teplotu z pacientova bubínku.