Nejzávažnější hospodářský výpadek v moderní historii nabourá ekonomiky většiny zemí světa a v mnoha ohledech změní život jejich obyvatel na zbytek století.
Newyorská burza padla 24. října 1929 což je označováno za počátek Velké hospodářské krize. Černý pátek, makléři skákající z mrakodrapů, fronty na polévku, miliony nemajetných putujících za prací.
To všichni znají, Epocha však z jiného úhlu pohledu nabízí věci a souvislosti, které možná až tak známé nejsou.
Konečně možnost svobodně se napít
Co: Zrušení prohibice
Ač se v roce 1933 USA zmítá na vrcholu těžké ekonomické krize, všichni slaví. To proto, že po třinácti letech je zrušen 18. dodatek ústavy, zakazující od ledna 1920 výrobu, prodej a konzumaci alkoholu.
Končí prohibice, nezdařený experiment, který měl zachránit mravy i rodiny a ještě snížit kriminalitu. Což se moc nepovedlo, protože pít se nepřestalo a zločin se přizpůsobil.
Nakonec tedy vláda pochopí, že lidé pít nepřestanou a za krize je dobrý každý dolar z daní za alkohol, který do té doby místo státu inkasují mafiáni.
„Je nejvyšší čas dát si sklenici piva,“ prohlásí prezident Franklin D. Roosevelt (1882–1945) a podepíše jediný dodatek ústavy, který ruší jí jiný dodatek.
Lidé si mohou konečně přiťuknout beze strachu před zákonem a státu v následujících letech vynesou daně z alkoholu přes půl miliardy dolarů. Navíc se rozjede řada pivovarů, lihovarů a dalších podniků, kde najdou práci tisíce nezaměstnaných.
Kam nechodí vitamín D
Co: Křivice
Více než polovina dětí, které vyrůstají během Velké hospodářské krize, trpí dostatkem jídla, nemá střechu nad hlavou ani dostupnou lékařskou péči. To, mimo jiné, vede k prudkému nárůstu případů křivice, nemoci známé také jako rachitida.
Tu totiž spouští nedostatek vitaminu D, který tělu pomáhá vstřebávat vápník. Dnes už je křivice mimo nejchudší země světa vidět jen vzácně, i když podle lékařů jich znovu přibývá i v USA. Na vině jsou tentokrát společenské trendy.
„Ohrožuje děti, které nechodí ven a poté, co je matky ukončí kojení, přestanou pít mléko,“ říká ortopedka Laura Tosiová.
Do Hooverville na Hooverovu baštu
Co: Neoblíbený prezident
Během předvolební kampaně v roce 1929 slibuje Herbert Hoover (1874-1964): „Chudoba se brzy stane neznámým pojmem.“ Místo toho přichází hospodářská krize, kterou jako prezident příliš nezvládne.
Odmítá návrhy kongresu na poskytnutí federální pomoci nezaměstnaným a v březnu 1930 tvrdí: „To nejhorší je za námi.“ Jenže to nejhorší má teprve přijít. Mnohým nakonec nezbude nic jiného než hořký smysl pro humor, jehož terčem se stává právě prezident.
A tak shlukům chatrčí na periferií měst, ve kterých jsou nuceni přebývat ti bez domova, říkají Hooverville, v noci se přikrývají szatými novinami, kterým říkají Hooverovy deky, a kručení v žaludku zahání Hooverovou baštou, což je polévka s dušeným masem vydávaná ve vývařovnách pro nezaměstnané. A prázdným kapsám obráceným naruby se říká Hooverovy vlajky.
Bohatství v obálce
Co: Řetězové dopisy
Někteří přijdou o úspory, jiní o všechno i střechu nad hlavou. Všichni hledají způsob jak to znovu získat, zbohatnout nebo se alespoň odrazit od dna. Chytají se každého stébla a jedním z nich se stávají řetězové dopisy, které místo štěstí slibují peníze.
Opiš šestkrát, první jméno v seznamu vynech, dolů připiš svoje, rozešli a čekej. Nechybí samozřejmě výčet těch co zbohatli, ani odstrašující případy těch, kteří řetěz přerušili.
Nejznámější dopis, známý jako Send-a-Dime, který zaplaví Ameriku v roce 1935, slibuje za opsání a poslání 1 dolaru odměnu 1000 dolarů. Někteří lidé dostanou během týdne i 3000 kopií dopisu. Pošta se hroutí, úřady zuří a dopisy chodí dál.
Mafián samaritán
Co: Al Capone
Zatímco prezident Hoover odmítá federální pomoc postiženým, do role milosrdného samaritána se pasuje gangster Al Capone (1899–1947). Pro nezaměstnané a bezdomovce otvírá jídelnu Big Al’s Kitchen for the Needy“, kde denně nakrmí až 3500 lidí.
Podávají se tři jídla. Masový vývar s kousky masa, chleba a káva s koblihami. Ale se zapojí také do boje proti křivici, v jehož rámci od něj děti ve školách denně dostávají mléko.
