Od přelomu 18. a 19. století se čile rozvíjí tiskové techniky. Až dosud vládne knihtisk, ilustrace vznikají pomocí dřevořezů, dřevorytů nebo leptaných štočků. Jenže doba si postupně žádá víc – přesnější obraz, rychlejší práci, nové možnosti.
A tak se objevují nové techniky, které všechno mění. A prim v nich hrají Češi. V roce 1796 přichází s převratným objevem pražský rodák Alois Senefelder (1771–1834).
„Nechci být závislý na drahém tiskaři,“ říká si, když se snaží levně vytisknout svou divadelní hru. A tak experimentuje – až vymyslí litografii. Tahle metoda funguje na jednoduchém principu: voda a mastnota se odpuzují.
Senefelder začne kreslit obraz mastnou křídou na vápenec z bavorského Solenhofenu. Poté ho zaleptá roztokem kyseliny dusičné a arabské gumy. Nepokreslená místa pak odpuzují tiskařskou barvu, zatímco pokreslená ji přitahují.
„Kámen musím před každým tiskem navlhčit, jinak se mi kresba nerozliší,“ poznamenává si do svých zápisků.

Ofset ovládne svět
Litografie se brzy stává oblíbenou hlavně pro ilustrace. Dnes už ji najdeme spíše jako výtvarnou techniku, ale její princip převezme ofset – moderní tisková metoda, která ovládne svět. A opět u toho stojí Čech:
Kaspar Herrmann (1871–1934), rodák z Čech, se v roce 1905 významně podílí na jeho vynálezu. Ale ten už patří do dvacátého století.

Ideální na obrázky
Čechům prostě tisk není lhostejný. Roku 1880 přichází Karel Klíč (1841–1926) s hlubotiskem. „Obraz nemusí být jen na povrchu,“ říká si a začne experimentovat s jamkami – malými prohlubněmi v měděné tiskové formě, do kterých se vtlačuje barva.
Výsledkem je tisk s mimořádnou kvalitou – ideální pro knihy plné ilustrací. Jenže hlubotisk je drahý, a tak se uplatní hlavně při velkých nákladech, třeba při tisku časopisů nebo bankovek.

Využije světlo
A nesmíme zapomenout ani na dalšího českého vynálezce – Jakuba Husníka (1837–1916). Ten se v 2. polovině 19. století pustí do vývoje nové metody: světlotisku. „Jak přenést obraz věrně, bez rytí a bez barvotisku?“ ptá se sám sebe.
Odpovědí je metoda využívající želatinu citlivou na světlo. Světlotisk se krásně hodí na reprodukce uměleckých děl, ale bohužel má svá úskalí – forma nevydrží moc výtisků. I proto se tahle technika nikdy nerozšíří masově. Dnes už je skoro zapomenutá a i poslední provoz v Sadské zavřel svoje brány.