Poté, co pro Hitlera v roce 1936 sehnal renesanční obraz Venuše a Kupido, těší se německý obchodník s uměním Karl Haberstock vůdcově přízni. „Co byste si přál k narozeninám?“ obrací se na něj v červnu 1938 Hitler.
„Vraťte Possemu jeho místo,“ žádá směle muž, kterému úplně původně patřil pouze obchod s porcelánem.
Adolf Hitler (1889–1945) neobvyklé narozeninové přání splní a sám díky tomu naváže jedinečné spojenectví. Zatímco Karl Haberstock (1878–1956) později upadne v nemilost kvůli své hamižnosti, hvězda Hanse Posseho vystoupá do závratných výšin.
A mezi muži, kteří budou pro nacistické pohlaváry vyhledávat cenná umělecká díla, nebude jediný…
1. Spočítal to Napoleonovi
Zloděj: Otto Kümmel
Životní data: 1874–1952
Zaměstnavatelé: Adolf Hitler, Joseph Goebbels
Pole působnosti: Německo, Francie
„Tak to bude fuška,“ pomyslí si Otto Kümmel, oddaný nacista a ředitel berlínských státních muzeí.
Právě mu na pracovním stole přistál tajný rozkaz Adolfa Hitlera, aby vytvořil soupis všech uměleckých děl, která za uplynulá staletí musela opustit německou říši.
Vůdce se zrovna vrátil z pokořené Paříže a je rozhodnutý „vyrovnat si účty“ hlavně s Napoleonem (1769–1821), jenž se během svého tažení Evropou obohatil i na úkor Němců. Výsledkem jsou Kümmelovy tři tlusté svazky, nabité informacemi o údajně zcizených dílech.
Hitlerovi je představuje v lednu 1941. Po Louvru budou Němci požadovat třeba Rembrandtův Autoportrét nebo díla Albrechta Dürera (1471–1528).
Bojovat se bude i o Gentský oltář, dílo bratrů van Eyckových. Kümmel už krátce nato vyráží do Francie rabovat tamní sbírky.
Otto Kümmel se zvláště ve Francii potýká s různými složkami německé armády, které také „pasou“ po umění2. Faust německého umění
Zloděj: Hans Posse
Životní data: 1879–1942
Zaměstnavatel: Adolf Hitler
Pole působnosti: Rakousko, Polsko, západní Evropa
O politiku se nikdy zvlášť nezajímal. Na téměř tři desítky let se jako ředitel uzavřel v prestižním muzeu Gemäldegalerie Alte Meister v Drážďanech do vlastního světa.
O to větší šok pro něj bylo jeho náhlé odvolání na počátku roku 1938. Návrat, o němž na žádost Haberstocka rozhodl sám Hitler, přivítal Posse jako spásnou zprávu z nebes.
Vůdci tehdy napsal děkovný dopis: „Znovu jsem získal smysl života.“ Jako Faust, toužící po nesmrtelnosti, se upisuje ďáblu… Posse v Hitlerových službách úřaduje v Rakousku, wehrmacht následuje do Polska, pouhých 11 dní po kapitulaci Nizozemska se již pohybuje v Haagu.
Právě tam naráží na zájmy dalšího velkého milovníka umění mezi nacisty – Hermanna Göringa (1893–1946). I on ale Possemu s pověřením od samotného vůdce raději v mnoha případech ustupuje.
Hans Posse podstatně rozšíří Hitlerův pohled na umění.3. Rakouský kriminálník
Zloděj: Kajetan Mühlmann
Životní data: 1898–1958
Zaměstnavatel: Hermann Göring
Pole působnosti: Polsko, Nizozemsko
„Zvláštní reprezentant pro ochranu a uchování uměleckých děl v okupovaných východních teritoriích.“ Důstojník SS nevěřícně zírá na pověřovací listinu Kajetana Mühlmanna, podepsanou Hermannem Göringem.
Chtě nechtě mu ale bude muset jít z cesty. Oddíly SS se během polského tažení s velkou chutí pustily do rabování. Na východě (v Polsku i později v Sovětském svazu) nacisté ztrácejí veškeré zábrany.
Na Mühlmannovi je, aby drancování vtiskl určitý řád a přinesl svému zaměstnavateli tučný zisk. Rakouský historik umění s kriminální minulostí se osvědčí jako skvělý organizátor.
Šest měsíců mu stačí na to, aby se zmocnil 95 procent polských uměleckých sbírek.
Vládci Generálního gouvernementu (okupovaného Polska) Hansi Frankovi (1900–1946) všehoschopný Mühlmann vyfoukne před nosem největší cennosti ze zabavované sbírky starobylého polského šlechtického rodu Czartoryských – Leonardovu Dámu s hranostajem, Rafaelův Portrét mladého muže a Rembrandtovu Krajinu s milosrdným samaritánem.
