Pro umělce rozhodně neexistuje lepší inspirace než krásná žena. A co teprve, když je navíc k hezké tvářičce a svůdným proporcím ještě chytrá a sdílí s ním společné zájmy.

Nekonvenční Alma Mahlerová, rozená Schindlerová (1879–1964), budí v bohémském prostředí pozornost už jako velice mladá dívka.

Sotva oslaví devatenácté narozeniny, už se jí pokouší svést vídeňský malíř Gustav Klimt (1862–1918). Ona ale nakonec dá přednost hudebnímu skladateli a řediteli vídeňské Dvorní opery Gustavu Mahlerovi (1860–1911).

Domácí puťkou se ale po sňatku nestane. Věnuje se komponování a svobodu s i vzít nenechá – vrhne se do mileneckého náručí avantgardního architekta Waltera Gropia (1883–1969). Když Mahler zemře, vezme si ho. Ovšem ani tenhle svazek nevydrží.

Alma dá pro změnu přednost malíři Oskaru Kokoschkovi (1886–1980). Další mužem, kterého nadchne svými půvaby a inteligencí, je spisovatel Franz Werfel (1890–1945), kterého si bere v roce 1929.

Inspiruje malíře i básníků

V její tváři se snoubí krása s intelektem. Půvab má zakotvený přímo ve svém jméně – baronka Sidonie Nádherná z Borutína (1885–1950) se stává múzou mnoha umělců.

Na zámku ve středočeských Vrchotových Janovicích ji portrétuje malíř Max Švabinský (1873–1962). Okouzlí básníka Rainera Mariu Rilkeho (1875–1926) i spisovatele Karla Krause (1874–1936).

Toho si dokonce chce vzít, ale Rilke jí sňatek rozmlouvá. Sidonie si nakonec bere hraběte Maxe Thun-Hohensteina, ale manželství není šťastné a vydrží jenom rok. Pouto s Krausem ale vydrží i poté.

Krotí neposlušného alkoholika

V roce 1922 se malířka Marie Čermínová alias Toyen (1902–1980) seznámí při pobytu na Jadranu se svojí osudovou láskou, malířským kolegou Jindřichem Štýrským (1899–1942).

Z ženy v černém je nadšený. Scházejí a diskutují o malířství. Brzy spolu vytvoří nerozlučnou dvojici. Mají hodně společných zájmů a chtějí žít spolu. Jde ale spíše o skutečně přátelství spojené se studentským bydlením.

Když ale někdo tvrdí, že spolu mají něco více, ostře protestují. Vzájemně se inspirují v práci. Když Toyen vytkne Jindřichovi, že příliš popíjí, ten ji rázně utne. Jenže nadměrná konzumace alkoholu a nemocné srdce nejdou dohromady. Malířka trpělivě sedí u jeho postele až do hořkého konce 21. března 1942.