Komise odborníků z Louvru si pozve Israela Rouchomovského do Paříže k výslechu. Je podezřelý z padělání zlaté přilby, nákladného archeologického nálezu. Přiznává se slovy: „Ta přilba není žádné veledílo. Je to jen hrubá práce. Měli byste vidět můj sarkofág!“  

Žid Moses Wilhelm Shapira (1830–1884) se v roce 1855 přestěhuje za svým otcem do Jeruzaléma. Tam si roku 1861 zařizuje obchod se suvenýry. O sedm let později dojde v Dhibanu v dnešní Palestině k nálezu metrového čedičového kamene s nápisy. Místní chtějí objev zpeněžit, a tak ho rozsekají na kusy.

Věří, že za každý dostanou od překupníků dobře zaplaceno. Restaurátoři z pařížského Louvru, kam se kusy kamene dostanou, si ale s úlomky vědí rady. Spojí je dohromady a zjistí, že čedič obsahuje znaky moabitské abecedy. Texty pocházejí z období 9. století př.

n. l., kdy v dnešní Sýrii žil národ Moabitů. Se zájmem o moabitskou kulturu se kolem roku 1873 roztrhne pytel. Vědci rozluští moabitskou abecedu.  

Vinu hodí na hrnčíře  

Shapira využije situace. Ve svém krámku prodává moabitskou keramiku. „Pocházejí ze stejného místa jako kámen,“ tvrdí. Dokonce se mu podaří asi 1700 různých předmětů prodat berlínskému muzeu.

Z tučných zisků, které z prodeje plynou, údajně financuje další vykopávky. Mnozí už mají pochybnosti, zda je se Shapirovými artefakty všechno v pořádku.

Francouzský archeolog Charles Clermont-Ganneau (1846–1923) se rozhodne, že si na jeho obchody posvítí. Trochu se vyptává hrnčíře Salima Al-Kariho, který pro Shapiru pracuje. „Keramika je padělek,“ obviní potom na základě svých poznatků obchodníka. „Jsem jenom nevinnou obětí,“ brání se ale Shapira a všechnu vinu hází na nešťastného arabského hrnčíře.  

Přilba skythského krále  

Během 19. století probíhají čilé archeologické výzkumy i na jihu Ruska u Černého moře. Jde o stopy dávného života Skythů. Ti zde sídlili v 7. století př. n.

l. Badatelé odkrývají například různé zlaté artefakty, které svědčí o tom, že Skythové převzali zpracování zlata od Řeků.

V roce 1895 vykopou archeologové zvlášť cenný objev. Zlatou přilbu s bohatou výzdobou. „Jde o královskou korunu,“ chlubí se její majitel, jistý Šapšele Gochman, obchodník s obilím. Dílo údajně mělo patřit skythskému králi Saitafarnesovi.

Alespoň tak ho označuje nápis. Kromě toho obsahuje reliéfy z Homérova eposu Iliada a také obrazy z lovu zvířat.  

Úspěšný padělatel vystavuje 

Gochman chce přilbu prodat. Jenže ani vídeňské, ani britské muzeum, kterým ji nabídne, o skvost nejeví zájem. Možná proto, nikdo z odborníků se nechce podepsat pod její pravost. Nakonec se ale zlatý předmět Gochmanovi přece jenom podaří udat.

Koupí ho v roce 1896 pařížský Louvre. Hlasy o tom, že přilba není pravá, ale mezi odbornou veřejností sílí. „Podobné obrazy už jsou součástí jiných předmětů,“ říkají jedni. „Motivy pocházejí z jiných období,“ míní druzí.

V roce 1903 všechno praskne. Do francouzských novin dorazí dopis, který ukazuje na jistého ruského zlatníka Israela Rouchomovského z Oděsy jako na padělatele.

Ani přiznání ho nezdecimuje. Rouchomovsky získává vynikající reklamu pro své práce, které následně v Paříži vystavuje.