Může být násilnický pedofil velitelem vojenské jednotky? Co by nemohl! V totalitních systémech jsou možné i takové záležitosti. Oskar Dirlewanger byl člověkem natolik krutý a děsivý, že se před ním měli na pozoru i ostatní nacisté. A aby toho nebylo málo, velel jednotce podobně založených zabijáků.
Jeho vojenská kariéra se přitom zpočátku neubírala špatným směrem. Vždyť během nekonečných zákopových bojů první světové války opakovaně prokázal svou osobní odvahu, za což obdržel Železný kříž druhé a posléze i první třídy.
Našlápnuto slibně měl i v civilním životě, když vystudoval politické vědy a získal doktorát. O ten však záhy přišel, když se rozneslo, že je pedofil, narkoman, alkoholik a násilník.
Následovala bezcílné střídání profesí, až si svého ideálního zaměstnavatele konečně našel – NSDAP.
Kdo povede psychopaty?
První bojové zkušenosti v nacistické uniformě Oskar Dirlewanger (1895–1945) nasbíral v legii Condor, která bojovala ve španělské občanské válce po boku generála Franciska Franka (1892–1975).
Zde bojoval statečně a byl opakovaně raněn, za což posléze obdržel Španělský kříž.
Byla to právě jeho válečná zkušenost potřísněná děsivou pověstí, co mu otevřelo dveře do SS. Zde byl pověřen úkolem sestavit jednotku z odsouzených zločinců násilnické a kruté povahy. Nutno podotknout, že lepšího člověka si pro tyto účely nemohli zvolit.
Jako utržený ze řetězu
Tak spatřila světlo světa SS-Sturmbrigade Dirlewanger. Jak se dalo očekávat, disciplína nebyla zrovna tou nejsilnější stránkou jednotky.
Nestihla být ani nasazena v boji, aby došlo k prvním ztrátám, když Dirlewanger s krutostí sobě vlastní trestal podřízené vojáky za nedostatečnou disciplínu okamžitou popravou.
Proto nebylo divu, že měl brzy nedostatek lidí a během verbování se nestyděl vyhrožovat násilím, pokud se vybraný jedinec zdráhal nabídku přijmout.
Jen ti nejhorší z nejhorších totiž stáli o to, být součástí jednotky s tak hrůznou pověstí, která se namísto boji po většinu času věnovala vyvražďování nevinných civilistů.
Především pak na východní frontě, kde spolu se svými muži obkličoval vesnice a bavil se pestrou škálou způsobů, jak lze člověka zabít.
Výjimkou nebyla ani taková zvěrstva jako probodávání stovek dětí bajonety nebo upalování žen a předhazování jejich ohořelých ostatků psům.
Peklo ve Varšavě
Původním posláním jednotky byl boj proti partyzánům, ale do skutečné přestřelky se Dirlewangerovi muži dostávali jen málokdy. Ve vraždění bezbranných lidí byli ovšem nejzručnější široko daleko.
Právě tato jednotka má na mimo jiné na svědomí vypálení běloruské vesnice Chatyň, kdy všichni zdejší obyvatelé byli upáleni zaživa ve stodole obložené slámou.
Když tedy přišel rozkaz podílet se na potlačování varšavského povstání, věděla jednotka, že to pro ni budou hotové žně. Navzdory tuhému počátečnímu odporu nakonec padli přeživší nacistům do rukou a Dirlewangerova jednotka dostala příležitost pořádně se vyřádit.
Zajatce brutálně týrala a znásilňovala s tím, že situace začala děsit i samotné nacisty a nadřízení měli co dělat, aby zakryli alespoň část zvěrstev, která jednotka SS-Sturmbrigade Dirlewanger napáchala.
Pomsta bude sladká…
Pověst Dirlewangera i jeho mužů byla natolik hrůzná, že spojenecké síly začaly vypisovat odměny na jejich hlavy. Do konce války ovšem neúspěšně.
Zatímco jednotka byla již pod označením 36. granátnická divize SS téměř zničena Sověty při ústupu k Labi, sám Dirlewanger nehodlal následovat osud svých vojáků a vyrazil na Západ ve snaze vyhnout se Sovětům.
Okolnosti jeho smrti nejsou dosud zcela známé, ví se pouze to, že byl zajat a umístěn do zajateckého tábora Altshausen, kde ho podle nejpravděpodobnější teorie identifikovali a ubili strážní.