Paměť je schopnost mozku uchovávat a znovu používat uložené informace a zkušenosti. S věkem tato schopnost pomalu slábne. Existuji ovšem poruchy, které negativně ovlivňují paměť a vedou k zapomínání, klidně už v mladém věku. Jste v ohrožení?

Paměť představuje jednu z důležitých funkcí našeho mozku. Umožňuje nám uchovávat si vzpomínky na již prožité. Rozlišujeme krátkodobou, střednědobou a dlouhodobou paměť, a také paměť senzorickou, která uchovává informace přicházející ze smyslů.

Jde o to, co člověk před chvíli viděl, slyšel či cítil. Zpracovávají se v ní rovněž informace vyvolané z paměti dlouhodobé, která není dostupná vědomě.

Střednědobá paměť pak k paměťové stopě přidává emoční složku a rozhoduje o tom, zda se informace uloží do dlouhodobé paměti, či nikoliv.

Dlouhodobá paměť je nejdelším a nejstarším druhem paměti, uchovává informace, které by neměly vymizet, proto i při poruchách paměti mizí jako poslední. Obsahuje i pudy, geneticky dané informace či základy chování.

Spánek pro dobrou paměť

Základními funkcemi paměti je vštěpování si vzpomínek, jejich uchovávání a vybavování. Vzpomínky jsou zaznamenány prostřednictvím biochemického propojení mozkových buněk.

Častým vyvoláváním se tento záznam „oživuje“, pokud jej ale nepoužíváme, postupně se vytrácí a vzpomínky „blednou“, až nakonec vymizí. Pro zapamatování si nových informací je klíčový spánek, protože během něj dochází ke konsolidaci nových paměťových stop.

K tomu, aby se informace do dlouhodobé paměti uložila, je zapotřebí přinejmenším šestihodinový spánek.

Ebbunghausova křivka zapomínání

Zapomínání je přirozené, znamená vlastně vyhasínání nervového spojení a vytěsnění vzpomínky do nevědomí. Výzkumem zapomínání se zabýval německý psycholog Hermann Ebbinghaus (1850–1909), který vytvořil tak zvanou Ebbinghausovu křivku zapomínání.

Podle ní nejvíce zapomínáme v prvních hodinách po naučení se něčemu, zatímco množství zapomenutého po pěti dnech a po měsíci se už liší jen málo.

Většina lidí si pamatuje 10 % z přečteného, 20 % ze slyšeného, 30 % z viděného, 50 % ze slyšeného a viděného, 70 % z jimi řečeného a 90 % z udělaného.

Mechanická versus logická paměť

K lepšímu zapamatování a uchovávání informací v paměti používáme různé paměťové strategie. Prostým opakováním činnosti využíváme tzv. mechanickou paměť, zatímco uspořádáme-li informace do celků, k jejich zapamatování použijeme logickou paměť.

Druhý způsob je dlouhodobě výhodnější, protože s věkem účinnost mechanické paměti klesá, zatímco logická paměť se zlepšuje s množstvím nastřádaných informací. Lidská paměť se vyvíjí přibližně do 25 let věku.

Po šedesátém roce života pak často dochází k jejímu postupnému oslabování. Paměť může negativně ovlivňovat rovněž únava a vyčerpání, případě depresivní změny nálad.

Amnézie neboli ztráta paměti

Někdy však může paměť vypovědět službu a dostaví se takzvaná amnézie neboli ztráta paměti. Příčin může být hned několik. Rozlišujeme amnézii anterográdní, která znamená neschopnost vštípit si do paměti jakékoliv nové informace a zážitky.

Opakem je amnézie retrográdní, při které nejsme schopni vybavit si poznatky a zážitky z nedávné doby, kdežto vzdálenější vzpomínky jsou postiženy pomaleji a méně. Speciálním typem je pak amnézie dětská, při které si nevybavujeme první roky života.

Úraz hlavy maže vzpomínky

Ke ztrátě krátkodobé paměti většinou dochází po úrazech hlavy, zvláště při pádu na hlavu. Platí, že čím vážnější úraz, tím déle ztráta paměti trvá.

V případě opravdu závažného úrazu, vedoucího k rozsáhlému poškození mozku, však může být ztráta paměti trvalá a nevyléčitelná. Za ztrátou paměti však mohou stát i neurologické poruchy, například mozkové infekce.

Těžší formy neuroinfekcí, jakými jsou meningitida či encefalitida, dočasně naruší vědomí nemocného. Amnézie na toto období pak většinou přetrvává i po úspěšném vyléčení.

Porucha paměti může být rovněž příznakem těžké hypoglykémie, tedy nízké hladiny krevního cukru u diabetiků.

Amnézie po mrtvici

Ke ztrátě paměti může dojít i po mozkové mrtvici a způsobit ho může i silně zatěžující psychický zážitek, například znásilnění či týrání. Postiženému se v rámci posttraumatické stresové poruchy tento zážitek nevybavuje.

Paměťový záznam je ve skutečnosti v mozku uchován, ale vědomí postiženého k němu nemá přístup. Podvědomí nicméně může informace zpracovávat, což může po čase vést k rozvoji různých psychických problémů.

Alkohol je metlou paměti

Poruchy krátkodobé paměti může způsobovat i požití nadměrného množství alkoholu. Lidé poté mají na určitou dobu „okno“ a nic si nepamatují. Chronický alkoholismus pak vede k závažnějším poruchám paměti, neboť alkohol způsobuje dlouhodobé poškození mozku.

Těžcí alkoholici mohou trpět tak zvaným Korsakovovým syndromem, kdy jsou přítomny opakované poruchy paměti, ovšem s tou zajímavostí, že chybějící informace si postižený vymýšlí. V tomto případě může pomoci abstinence a vysoké dávky vitaminu B1.

Pozor na léky i zásah proudem

Krátkodobou paměť dokáží vymazat i některé léky, například ty na spaní, proti úzkosti či anestetika, která slouží k rychlému uspání při operacích. Obdobné účinky může mít na mozek i úraz elektrickým proudem, který způsobí určitý „reset“ mozkových funkcí.

Toho je naopak využíváno při léčbě elektrošoky neboli při elektrokonvulzivní terapii, která má za cíl navrátit funkce mozku do normálu, například při depresivních poruchách.

Demence a ztráta krátkodobých vzpomínek

K amnézii dochází i při neurodegenerativních poruchách. Při demenci zanikají samotné mozkové buňky, které uchovávají vzpomínky. Proto se takto postiženým vzpomínky ztrácejí, a zároveň u nich mizí i schopnost vštěpovat si nové.

Zpočátku je postižena pouze krátkodobá paměť. Nemocný zapomíná nedávné události, třeba kam si položil klíče, nebo co měl k obědu. Zároveň je pro něj obtížnější zapamatovat si telefonní číslo nebo datum sjednané schůzky.

Vzpomínky na dětství zůstávají zachovány

Dávné vzpomínky, například na dětství, ale zůstávají prozatím zachovány. Je to z toho důvodu, že dlouhodobá paměť je uchovává vepsané hlouběji a trvaleji, zahrnuje rovněž pevné návyky, ukotvené dlouhodobým a častým opakováním.

Proto dlouhodobá paměť lépe odolává „erozi“ způsobené demencí. Nicméně se může stát, že vám člověk postižený demencí či Alzheimerem bude vzpomínky na své dětství vyprávět opakovaně, protože v krátkodobé paměti neudrží informaci, že vám je už říkal.

Boj s demencí

Občas může zapomenout každý, zejména v důsledku přepracování. Pokud by k tomu však docházelo soustavně podobu několika týdnů či měsíců, je na místě návštěva v neurologické ambulanci.

Ačkoliv lékaři bohužel zatím neumějí demenci vyléčit, existují léky, které podpoří funkce mozku a prodlouží první fázi nemoci, kdy je člověk ještě relativně soběstačný.

Díky včasné detekci nemoci tak může postižený získat celé roky téměř plnohodnotného života navíc.