Venku panuje parno, dělníci v blízkosti Westminsterského opatství ale musí pokračovat v práci. Jeden z nich narazí na zvláštní dřevěnou bednu, která se nachází v třímetrové hloubce. Nález v sobě neukrývá zlato, ale kosti a možná pěkně cenné!

Nový anglický panovník Karel III. (*1948) si získává obdiv historiků, povolí jim totiž přístup do královské krypty. Díky tomu se možná dozvíme, zda byli synové Eduarda IV. (1442–1483) zavražděni.

Strýček padouchem

Po stoleté válce se Anglie noří do krvavého občanského konfliktu, kdy na sebe vytáhnou zbraně šlechtické rody Lancasterů a Yorků.

Tehdejšího panovníka Jindřicha VI. (1421–1471) všichni považují za podivína, ten si například během církevních svátků dopřává před každým jídlem kus syrového masa. Krále nakonec vyšachuje ze hry Eduard IV., ten je opakem svého předchůdce.

Jeho slabinou je životní styl, často hltá jídlo, které následně vyzvrací, aby se mohl nabaštit znovu. A tak i Eduard IV. zamíří na onen svět, díky tomu se má štěstěna usmát na jeho nejstaršího syna jménem Eduard (1470–1483?).

V dubnu 1483 dorazí zpráva o skonu otce k princovým uším. Mladík se v závěti dočítá, že jeho ochráncem bude strýc Richard, vévoda z Gloucesteru (1452–1485). Osudová chyba, umírajícího krále.

Kde jsou důkazy?

Eduard se chystá do Londýna, jenže Richard pozatýká celou jeho družinu a blízké spolupracovníky nechá popravit. Eduarda umístí v červnu 1483 do Toweru, o dva dny později k princovi přibude jeho mladší bratr Richard (1473–1483?).

Lidé se domnívají, že mladíci jsou v pevnosti kvůli korunovaci, protože hrad je vnímán jako rezidence panovníků před slavnostním aktem. Vévoda z Gloucesteru ale posouvá korunovaci na neurčito.

„Chci je chránit,“ lže, Když si upevní pozici, oba hochy označí za nelegitimní a sám se prohlásí za krále Richarda III.! Jenže co teď s oběma chlapci?

Italský mnich Dominic Mancini potvrdí, že prince vidí jen pár dní před Richardovou korunovací, jak si hrají kousek od věže. To je však naposledy, kdy je někdo vidí živé. Zástupy historiků prohlašují, že se mladíci stali obětmi vraždy, důkazy však chybí.

Král, poradce a Tudorovec

Světlo do případu vnáší dělníci, jenž v létě 1674 provádí výkopové práce. Tři metry pod zemí narazí na dřevěnou bednu, v níž najdou celou řadu kostí a kusy sametu – díky tomu se domnívají, že se jedná o ztracené prince.

Tehdejší panovník Karel II. (1630–1685) nechá kosti pohřbít ve Westminsterském opatství. Začátkem 20. století se pozůstatků chopí vědci a zjistí, že kosti patří dětem, jenž byly ve věku princů. Některé ostatky ale pochází z hospodářských zvířat.

Pokud se na celý případ podíváme kriminalisticky, největší motiv má bezpochyby Richard III. Mezi další domnělé vrahy patří i Richardova pravá ruka – Henry Stafford, 2. vévoda z Buckinghamu (1455–1483).

Podezření padá také na Jindřicha VII. (1457–1509), prvního Tudorovce na trůně. Někdo také tvrdí, že Eduard i Richard získají svobodu a žijí po falešnými jmény.

Hádanku by měly vyřešit následující roky, protože Karel III. dává svolení k analýze DNA ostatků ze záhadné dřevěné bedny.