Celý starověk je plný pověstí o potopeném městě Atlantidě. Nikdo neví, kde se mělo nacházet, nikdo neví, co ho zničilo. Teorií je mnoho. Najdeme vůbec někdy záhadnou Atlantidu, o které hovoří i slavný Platon?

Nebo je to celé jenom chytrý výmysl?

Potopené město nebo dokonce stát nesoucí název Atlantida provokuje obrazotvornost hledačů tajemství už více než 2300 let. Díky Platonovým spisům se vědomí o padlé atlantské civilizaci stává všeobecným kulturním povědomím celého civilizovaného světa.

Jak to ovšem je s Atlantidou doopravdy, to dokáže říci skutečně jen málokdo.

Egyptská historie

Slavný filozof Platon (427–347 př. n. l.) popisuje Atlantidu ve svých dialozích Timaios a Kritias. Atlantida je pro Platona realizací jeho představy o ideálním státě. V dialogu vypráví Kritias filozofovi Sokratovi (469–399 př. n. l.) historku o Atlantidě, kterou mu údajně svěří kdysi jeho dědeček. Ten ji zase údajně slyší od známého řečníka Solóna (638–555 př. n. l.), který se tajemství Atlantidy dozvídá na svých cestách po Egyptě.

Jakýsi kněz bohyně Neit totiž údajně získává texty sepsané v tajném jazyce, které popisují mocné atlantské armády.

Hrozné zemětřesení

Atlantida podle Platona existuje už 1000 let před vytvořením egyptské civilizace. Má ovládat bezpočet ostrovů a území od Evropy po Libyi v severní Africe. Byla by ovládla i Řecko, ale podle Platonova podání jsou to stateční Athéňané, kteří mocné zástupy atlantských bojovníků přemohou a zaženou.

Pak přijde katastrofa. Nastane den a noc trvající zemětřesení, které zahubí celý atlantský národ a způsobí, že se mocný ostrovní stát potopí celý do moře.

Země plná zlata

Popis Atlantidy, který Platon přináší, je doslova fantastický. Má to být říše větší než Libye a Malá Asie dohromady. Hlavní ostrov Atlantidy má ležet někde za „Heraklovými sloupy“, jak už Herodotos (484–420 př. n. l.) nazývá skalní útesy mezi Gibraltarem a Marokem. Znamená to tedy, že Atlantida musí ležet někde v Atlantském oceánu, který se koneckonců jmenuje právě podle ní. Atlantida je podle Platona neobyčejně bohatá na všemožné nerostné bohatství, zejména na zlato, stříbro a tajuplný kov jménem oreichalkos, který má být něco mezi mědí a zinkem a vyznačovat se mimořádnou krásou, zlatým leskem a navíc ještě mystickými vlastnostmi.

Středověcí alchymisté o tomto kovu často píší a všemožně se snaží o jeho získání. Toto tajemství se ale zřejmě potopilo i s Atlantidou.

Sloni i zázračné zemědělství

Po Atlantidě mají pobíhat také všemožná zvířata a mají zde růst roztodivné rostliny. Platon výslovně zmiňuje, že zde žijí největší ze všech zvířat na světě – monstrózní sloni, kteří překonávají i své menší africké příbuzné.

Půda Atlantidy má být velmi úrodná a rozdělená přesně vypočítanými zavlažovacími kanály. Podle Platona je díky tomu v Atlantidě možné sklízet úrodu hned dvakrát do roka. Tento způsob zemědělství by mohl ukazovat na spojení s Egyptem, který má také velmi propracovaný závlahový systém a tedy i potvrzovat Platonovu historku o tom, že informace o Atlantidě čerpá Solón od tajuplného egyptského kněze.

Monumentální kanály

Rozměry hlavního ostrova Atlantidy zachycuje Platon velice přesně – je to 2000 × 3000 stadií, to znamená asi 356 × 534 kilometrů. Atlantida je tedy zhruba 2,5× větší než Česká republika. Důmyslní atlantští stavitelé protkávají celou zemi sítí pravoúhlých kanálů, po kterých mohou plout lodě, takže se atlantské území stává vlastně velikou sítí menších ostrovů, oddělených kanály.

Kolem akropole hlavního města se nachází tři kruhové kanály, které jsou spojeny s mořem. Sama akropole leží na vysoké hoře přímo uprostřed ostrova.

Neuvěřitelný chrám

Přímo uprostřed Atlantidy je podle Platona obrovský chrám mořského boha Poseidona, kterého Atlanťané uctívají. Tento chrám má být asi 200 metrů dlouhý a 60 metrů široký. Tedy asi o polovinu větší, než je katedrála sv.

Víta na Pražském hradě. Tato výstavní stavba má být obložena zevnitř i zvenku zlatem, stříbrem a vzácným oreichalkosem. Kolem chrámu stojí sochy božstev z ryzího zlata. Každý, kdo kanálem propluje až do centra Atlantidy, je zasažen tímto neuvěřitelným pohledem.

Centrální chrám, opravdový div světa, pokud někdy skutečně stál, symbolizuje moc a bohatství celého ostrovního státu.

Obrovitá armáda

Nedaleko centrálního chrámu je podle Platona také velké závodiště pro koně, což je mezi Atlanťany nejvznešenější sport. Atlanťané také údajně disponují velikou armádou, která čítá 1200 válečných lodí s posádkou o 250 000 námořnících a vojácích.

Velikostí své armády by se tak Atlanťané blížili například vojenskému námořnictvu Spojených států. Není divu, že s takovou armádou mohou být Atlanťané v Platonově líčení postrachem celého tehdy známého světa.

Vymýšlí si Platon?

Platonovo líčení Atlantidy má mnoho kritiků. Nejčastějším kritickým názorem je to, že si prostě Atlantidu vymýšlí od začátku do konce, aby na něčem mohl ilustrovat svou koncepci ideálního státu. A tato kritika není vůbec omezena jen na moderní dobu.

Zajímavé je, že druhý z velkých filozofů starověku, Aristoteles (384–322 př. n. l.), se k Atlantidě vůbec nevyjadřuje, i když jinak komentuje mnoho podobných výroků. Několik dalších antických filozofů Atlantidu komentuje v pozitivním slova smyslu, ale pak se nad ní pomyslně podruhé zavře voda.

Americká Atlantida

Učenci raného novověku se s vervou pouštějí do studia řeckých a římských rukopisů. Mezi nimi objevují i pojednání o Atlantidě a jsou jím fascinováni. Dominikánský kněz Bartolomé de Las Casas (1485–1566) a později biskup španělských kolonií v Americe píše, že Kryštof Kolumbus (1451–1506) se během své objevitelské cesty možná domnívá, že i kdyby nedoplul do Indie, tak objeví alespoň zbytky Atlantidy.

Pro několik autorů 15. a 16. století je Atlantida synonymem pro Ameriku. Sice je mnohem větší, než ji popisuje Platon a nejeví se úplně potopeně, ale zato obsahuje mnoho pokladů a bohatství.

Árijci jsou Atlanťané

Paradoxně není v 19. století se ztotožněním Ameriky a Atlantidy spokojen americký politik a kongresman Ignatius Donnelly (1831–1901). Zjevně zná slabiny své země a přijde mu na Atlantidu málo důstojná.

Je to především on, kdo propaguje myšlenku ztraceného ostrova nebo kontinentu někde na půli cesty mezi Amerikou, Evropou a Afrikou. Dokonce se domnívá, že právě tento ztracený ostrov je pravlastí árijské rasy, což je teorie, kterou později vzkřísí v jiné podobě nacistická mystika.

Jeho kniha Atlantida – svět před potopou se stává doslova bestsellerem a díky ní se šíří představa Atlantidy jako ideální, pokojné a mírumilovné zemědělské společnosti. Kam se podělo Platonových 1200 válečných lodí, to už nikdo neřeší.

V této linii pokračují i další ezoterní a mystické proudy až do dnešních dní. Dnes se najdou lidé, kteří si myslí, že Atlanťané stále existují jen v nějaké jiné dimenzi a je možné s nimi komunikovat.

Ovšem ve stejné době jako Donnelly se mýtu o Atlantidě chápe také věda a zkouší najít vlastní logická vysvětlení.

Osud ostrova Santorini

Jednou z nejpravděpodobnějších vědeckých teorií o umístění Atlantidy je ostrov Santorini na jižním okraji Kyklád na rozhraní Egejského a Krétského moře. Tento ostrov, ležící něco přes 100 kilometrů od Kréty, je dnes jenom pozůstatkem své někdejší podoby.

Ve starověku se ostrov nazývá Théra a je mnohem větší než je dnes. Někdy na přelomu 17. a 16. století před naším letopočtem ovšem ostrovem otřese obrovská exploze. Sopka, která leží pod povrchem ostrova, se probudí k životu a začne konat dílo zkázy.

Výbuch, který následuje, má sílu asi 150 000 bomb svržených na Hirošimu! Do celého Středomoří vrhne obrovské vlny tsunami, které zničí minojskou civilizaci na Krétě. Střed ostrova se propadne a dnes po něm zůstává pouze 400 metrů hluboká laguna.

Moderní Atlantida

Máme poměrně přesnou představu o tom, jak taková zkáza Théry a tedy i možné Atlantidy mohla vypadat. Podobná událost se totiž jednou odehraje i v moderních dějinách. V roce 1883 dojde na indonéském ostrově Krakatoa k sérii obrovských sopečných explozí.

Vysoká sopka uprostřed ostrova vrhá do vzduchu popel a prach až do výše 20 kilometrů a tryská z ní žhavá láva. Když se všechna láva v sopce vyprázdní, celá hora se najednou propadne do obrovské vytvořené jeskyně.

Do propadliny se nahrne také mořská voda, která se okamžitě horkem změní v páru a ještě jednou masivně vybuchne.

Dopad na celý svět

Exploze ostrova Krakatoa zasáhne celý svět. Na všechny strany běží obrovské tsunami a různě se odráží od pevniny, takže nakonec zasáhnou – i když jen mírně – dokonce i Lamanšský průliv mezi Francií a Británií na druhé straně zeměkoule.

Rozptýlené části prachu v atmosféře způsobí, že příštích pět let poklesne průměrná teplota na zemi o 1,2 stupňů Celsia. Během této ničivé exploze zahyne 36 000 lidí a se zemí je srovnáno 165 měst a vesnic.

Některé odhady říkají, že exploze ostrova Théra je až 100× silnější než tento dokumentovaný případ. Taková katastrofa by jistě dokázala zničit i tak mohutnou civilizaci, jakou popisuje Platon. A kvůli kolapsu ostrova do žhavé lávy pod mořem by po takové civilizaci nezůstaly ani žádné archeologické památky, jejichž nepřítomnost je nejčastější argument odpůrců existence Atlantidy.

Zbytek roztržených kontinentů

Théra ale zdaleka není jediným kandidátem na umístění tajuplné Atlantidy. Proti ní hraje především to, že se nenachází v Atlantickém oceánu, jak popisuje Platon. Je snad možné, že by mezi Afrikou a Jižní Amerikou byl ještě jeden kontinent, který se později ztratí pod vlnami oceánu?

Zní to fantasticky, ale překvapivě vědci to úplně nevylučují. Jižní Amerika a Afrika jsou kdysi dávno součástí jedné velké pevniny a teprve postupně se trhají a vzdalují od sebe. Existence nějakého zbytku z tohoto dělení je tedy velmi dobře myslitelná.

Tato myšlenka se nově oživuje v roce 2013, kdy japonští a brazilští geologové nacházejí asi 1500 kilometrů od Rio de Janeira pod mořem doklady o přítomnosti žuly, která je typická pro souš a ne pro usazené horniny na mořském dně.

Vypadá to tedy, že se tady možná potopil velký kus pevniny.

Bohatství Atlantidy

Samozřejmě, že se vědci vyjadřují opatrně: „Je zřejmé, že nemůžeme očekávat, že objevíme ztracené město uprostřed Atlantiku. Ale pokud se ukáže, že jde skutečně o kontinent, bude to velký objev, který může mít i důsledky pro prodloužení kontinentálního šelfu,“ uvádí hlavní geolog expedice Roberto Ventura Santos. Na potopené zlaté paláce a chrámy se tedy asi nikdo těšit nemůže, ale přesto by se nový kontinent mohl stát zdrojem pohádkového bohatství. Na kontinentální šelf a v něm obsažené nerostné bohatství totiž mohou vznášet nárok různé státy.

Je tedy možné, že se v budoucnu tato „Atlantida“ stane jablkem sváru mezi národy.