Po sjednocení Itálie v roce 1861 nastává v zemi chaos. Nový stát má minimální kontrolu nad odlehlými venkovskými oblastmi. Zejména na Sicílii se rozmáhá kriminalita, protože chybí efektivní policie a soudy.

V tomto prostředí se daří rodinám, které umějí zajistit „řád“ výměnou za loajalitu a peníze.

Mafia se vynořuje jako vlivný hráč, nelegitimní, ale v očích místních často efektivnější než stát. Rodí se síť. Zejména v oblasti Palerma vzniká organizace, která dostane jméno Cosa Nostra, tedy „Naše věc“. Mafie proniká do lukrativních odvětví:

ochrany citrusových sadů, dozoru nad sklizní, vymáhání daní. Obchod s citrusy (hlavně tehdy vzácnými citróny a pomeranči) se stává prvním velkým zdrojem příjmů mafiánů. Současný britský historik John Dickie uvádí:

„Mafie založila svou moc na vymáhání výpalného – ochrany – v citrusových hájích. Byla schopná donutit majitele půdy, aby jejich muže přijímali jako dozorce či správce. Jakmile měla sad ve svých rukou, mohla krást do sytosti,“

Divadlo a vyšetřovací komise

Slovo „mafie“ zpopularizuje divadelní hra „I mafiusi di la Vicaria“ (Mafiáni z věznice Vicaria) uvedená v Palermu v roce 1863. Tehdy ale pojem označuje spíše drzost nebo udatnost, nejde ještě o zločinnou organizaci v dnešním slova smyslu.

První oficiální zmínka o mafii jako organizované síti pochází z roku 1865, kdy sicilský prefekt Filippo Antonio Gualterio varuje vládu před „geometrickou strukturou moci“ v Palermu.

V roce 1876 vzniká první parlamentní vyšetřovací komise, která konstatuje, že stát ztrácí kontrolu nad Sicílií kvůli síti násilnických spolků. Termín „mafie“ se v oficiálních dokumentech začíná používat ve významu organizovaného zločinu.

Oběť tajemné sekty

Baron Nicolò Turrisi Colonna napíše v roce 1863 vůbec první studii o sicilské mafii. Jako vlastenec a politik s neposkvrněným životopisem poté čelí sám útoku tajemné „sekty“, který naštěstí přežije.

Následně vydává spis Bezpečnost veřejnosti na Sicílii, ve kterém popisuje tajnou organizaci s vlastním soudem, přísným kodexem a trestem smrti pro zrádce. Zmiňuje také zásadu absolutní loajality a mlčenlivosti.

Používá výraz umirtà pro pokoru a podřízenost, který se postupně přetváří v legendární omertà, mafiánský zákon mlčení.