Skip to content

Znáte odstřelovací esa 2. světové války?

Jejich heslo zní „Jedna rána, jedna mrtvola“. Kteří odstřelovači v dějinách jich mají na kontě nejvíce? Kteří odstřelovači se zapsali do historie?

Simo Häyhä (1906 – 2002)

Simo pocházel z malého finského městečka Rautjärvi a do armády nastoupil v roce 1925. Díky zkušenostem s lovem a ostřížímu zraku byl ihned přidělen do elitní odstřelovačské jednotky. Häyhä disponoval i ideálními fyzickými parametry – byl malý, měřil jen metr šedesát. Díky tomu si nemusel při střelbě lehat a stačilo mu, když se posadil do nějaké jámy nebo kráteru, kde číhal.

Král sniperů s obyčejnou puškou

Přestože ve 2. světové válce bojoval jen necelé 4 měsíce, stihl se proslavit neuvěřitelným počtem zastřelených nepřátel. Získal přezdívku Bílá smrt, protože denně zastřelil 5 – 8 mužů a se svou obyčejnou puškou Mosin-Nagant M28 s klasickými mechanickými mířidly dokázal přesně trefit cíl až na 600 metrů. Na rozdíl od dalekohledových zaměřovačů nebyla Häyhova mířidla tolik vidět, neleskla se a on mohl zůstat lépe skrytý.

Podle jeho vlastního tvrzení zabil Simo Häyhä celkem 542 lidí.

Bílá smrt zabíjí

Podle oficiálních statistik zastřelil Häyhä v době rusko-finské Zimní války odstřelovačskou puškou 505 rudoarmějců, podle jeho vlastních tvrzení jich bylo 542. Dalších více než 200 mužů zabil samopalem. V teplotách mezi -10 až -40 stupňů operoval zásadně sám, po zasněžených pláních se plížil v bílém maskovacím plášti. Odvažoval se až za ruské pozice, kde nic netušící nepřátele kosil jako kuželky.

S utrženou čelistí

Simo bojoval jen v době od 20. listopadu 1939 do 6. března 1940 – tehdy byl při nečekané přestřelce zasažen do obličeje ruským tříštivým nábojem, který mu utrhl kus čelisti. Než nejlepší sniper historie omdlel, ještě stačil útočníka zastřelit. Z bezvědomí se probral až 13. března a do dalších válečných konfliktů se už nezapojil. Pak už nikdy nezastřelil člověka, po zbytek života mířil už jen na kachny a stal se chovatelem psů. Zemřel v 96 letech.

Vasilij Grigorijevič Zajcev (1915 – 1991)

Hrdina bitvy u Stalingradu se učil střílet pod vedením svého dědečka při lovech vysoké na Urale. V civilu pracoval jako účetní a na začátku německé invaze do Sovětského svazu byl náčelníkem finančního oddělení u loďstva. V září 1942 se zapojil do rozhodující řeže 2. světové války, ve stalingradském kotli údajně v období od 10. listopadu do 17. prosince odstřelil 225 vojáků a důstojníků wehrmachtu, z toho 11 sniperů.

Zranění očí v boji nevadí

Zajcev sloužil u 1047. střeleckého pluku 284. střelecké divize 62. armády Stalingradského frontu a odstřelovací pušku, která je dnes součástí sbírek Stalingradského muzea, Zajcevovi osobně věnoval velitel pluku. V lednu 1943 utrpěl Vasilij při minometném útoku zranění očí – po operaci se vrátil zpět do bojů.

Podle Zajceva byl natočen film Nepřítel před branami.

Nepřítel před branami

Již během bitvy o Stalingrad se Zajcev věnoval výcviku odstřelovačů – říkalo se jim Zajčata a prý zabili dohromady přibližně 3000 nepřátel. V druhé polovině války sepsal dvě brožury pro odstřelovače. Po skončení válečného konfliktu vedl továrnu v Kyjevě a podle jeho životního příběhu byl natočen hollywoodský snímek Nepřítel před branami.

Ljudmila Pavličenková (1916 – 1974)

Ljudmila prožila dětství na Ukrajině a když jako patnáctiletá otěhotněla, provdala se za Alexeje Pavličenka. Manželství se ale brzy rozpadlo. V Kyjevě, kam přeložili jejího otce, se zapsala do střeleckého kroužku a protože ve střelbě z malorážky byla nejlepší ze všech, poslali ji do kurzu pro odstřelovače. Poté, co její vlast napadli nacisté, přihlásila se coby dobrovolnice do Rudé armády.

Bránila Oděsu i Sevastopol

Stala se příslušnicí stejné divize, u které v letech občanské války sloužil její otec, a snajperskému „řemeslu“ se učila rovnou v první linii. Jen během obrany Oděsy zastřelila 187 nepřátel, v říjnu 1941 byla Ljudmilina divize evakuována k Sevastopolu. Při jeho obléhání se poprvé střetla s německým odstřelovačským esem – jejich vzájemný souboj trval dva dny a Ljudmila z něj vyšla vítězně.

Pavličenková vyšla po dvou dnech vítězně s německým odstřelovačem.

Přítelkyně první dámy

V červnu 1942 už měla jako odstřelovačka 309 potvrzených zásahů a byla poněkolikáté raněna – spolu s posledními obránci Sevastopolu byla evakuována a stala se hvězdou sovětské propagandy. Spřátelila se s první dámou USA Eleanor Rooseveltovou. V roce 2015 byl o Ljudmile Pavličenkové natočen film Bitva o Sevastopol.

Marie Ljalková (1920 – 2011)

Tato československá zdravotnice a odstřelovačka se narodila v Polsku, na území dnešní Ukrajiny, a do poloviny 2. světové války pracovala jako traktoristka v kolchoze. 1. března 1942 ovšem nastoupila v Buzuluku u náhradní roty 1. československého samostatného polního praporu v SSSR a poté, co absolvovala zdravotnický kurz a základní vojenský výcvik, byla zařazena do kurzu pro odstřelovače.

Zdravotnice s puškou

Jako první československá žena se zúčastnila jako odstřelovačka bitvy u Sokolova a posléze od podzimu 1943 do jara 1944 též osvobozovacích bojů na Ukrajině. S více než 30 úspěšnými zástřely se v létě roku 1944 vrátila do zdravotnických kurzů a s 1. tankovým praporem 1. čs. samostatné tankové brigády v SSSR coby vedoucí zdravotnice absolvovala karpatsko-dukelskou a jaselsko-gorlickou operaci.

Marie Ljalková získala Řád Bílého lva.

Řád Bílého lva

Po válce absolvovala vojenskou zdravotnickou školu a v březnu 1947 byla v hodnosti důstojníka z povolání přijata do armády. Mnoho let pracovala ve vojenských nemocnicích v Praze i Olomouci, po roce 1990 byla povýšena na plukovníka ve výslužbě. Dne 28. října 2010 převzala z rukou prezidenta Václava Klause Řád Bílého lva.

Foto: Shutterstock.com, wikimedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Osobnosti
Zobrazit více …