Český král Václav II. si na svůj dvůr zve italské finančníky a právníky. S jejich vydatnou pomocí vydává v roce 1300 Ius regale montanorum (královský horní zákoník). Kutná Hora díky němu získává zvláštní výsady, přitom ještě nemá postavení města…
Za vlády Václava II. (1271 – 1305) se Kutná Hora stává druhým nejdůležitějším hospodářským centrem v zemi. Zdejší doly pokrývají 41 % těžby stříbra v Evropě!
Statut města přitom získává až v roce 1307. Nejstarším důkazem o existenci kutnohorského znaku je jeho vyobrazení na hradě v bavorském Laufu. Tvoří ho dvě hornická kladiva společně s královskou korunou, kterou z jedné strany drží český lev, z druhé orlice.
Pod korunou najdeme kalich. Některé prameny tvrdí, že ho přidal král Jiří z Poděbrad (1420 – 1471).
Ten sice městu potvrzuje jeho privilegia, ale podle historika Jiřího Čarka (1908 – 1985) se kalich ve znaku poprvé objevuje až v roce 1489, osmnáct let po Jiříkově smrti!
Jihlava: Jak si jméno vyložili Němci?
Stříbrná horečka přivábí do Jihlavy koncem 40. let 13. století horníky a obchodníky z celé Evropy. Už od středověku se na jihlavských pečetích objevuje český lev.
Panovníkům totiž podle práva náleží všechno nerostné bohatství země a horní města patří mezi jejich majetek, proto jim propůjčuje svůj symbol.
Dalším znakem Jihlavanů je ježek. Proč si vybrali právě bodlinaté zvíře? Nejpravděpodobnější odpověď nabízí odborník na jihlavské dějiny František Hoffmann:
„Němečtí obyvatelé si vykládali jméno svého města – Iglau – od slova igel, jež znamenalo ježka.“ Lev se s ježkem skamarádí už v 15. století, kdy se oba společně objevují ve znaku na Kodexu jihlavského notáře Jana z Gelnhausenu.
Stříbro: Panovník si kovu váží
Drahý kov přímo do názvu dostalo západočeské Stříbro, které si svá městská privilegia vydobylo už v roce 1240. Bez příjmů z dolů by byla královská kasa prázdná.
Odborníci odhadují, že v letech 1250 – 1410 se v našich horních městech vytěžilo asi 2240 tun stříbra (roční těžba cca 5 – 25 tun). Panovník používal kov na ražbu mincí, jako podíl dostával jednu osminu ze zisku.
Že si i Jiří z Poděbrad stříbra s velkým i malým „s“ považoval, o tom svědčí listina ze 7. června 1469, v němž zdejším měšťanům přidává do znaku hradební zeď s bránou, věže a heraldického lva.
Jílové u Prahy: Nejlepší zlato na korunu
Někdy v 1. polovině 13. století vzniká jižně od Prahy nenápadná hornická osada, v níž se bude těžit zlato více než 650 let. Z doby císaře Karla IV. (1316 – 1378) pochází jílovské pečetidlo s korunovaným českým lvem.
Právě Karel sídlu uděluje roku 1350 výsady královského města. Pavel Borský z muzea v Jílovém tvrdí, že podle rozborů císař nechal ze zdejšího zlata vyrobit i Svatováclavskou korunu. Krále zvířat měšťané používají i jako svůj znak.
I další z českých panovníků Vladislav II. Jagellonský (1456 – 1516) dobře věděl, jakou má kov cenu, proto neváhal a 10. února 1477 měšťanům práva potvrdil. Jako výraz přízně přidal na štít pod korunu svoji iniciálu W.
Jáchymov: Šlapal na paty Praze
Město proslavené ve 20. letech 16. století ražbou stříbrných tolarů.
Čtyři roky po zahájení těžby, roku 1524 už dosahuje úctyhodných výnosů 166 023 tolarů, za další dva roky (deset let po svém založení) má neuvěřitelných 18 tisíc obyvatel a se stává druhým největším městem po Praze (v ní tenkrát žilo 30 tisíc lidí).
Obyvatele tvořilo 8000 horníků, 800 štajgrů (důlní dozorce – pozn. red.) a 400 směnových mistrů. Všichni pracují v 900 dolech a 13 hutích.
Ani jejich znak nepostrádá kladívka, hornickou tradici naznačuje i zlatá okrouhlá stavba rumpálu s kuželovitou špičatou střechou. Erb nesou dva štítonoši – patroni města svatý Jáchym a svatá Anna.
