„Doba jízdy vlaku je v porovnání s parní lokomotivou kratší víc než o hodinu,“ vysvětluje pyšně otec svému synkovi na pražském nádraží. Píše se rok 1937 a oba si prohlížejí nový div techniky, který má na svědomí český konstruktér.

Červený motorový vůz působí trochu jako z jiného století. A téměř celé století bude trvat, než jeho rychlost nějaký vlak u nás překoná…

Jako šéf své velké továrny s 300 zaměstnanci tráví Josef Sousedík (1894–1944) hodně času v konstruktérské kanceláři. Sestrojí první hybridní automobil na světě.

O jeho vynález ale bohužel nikdo nemá zájem, a tak s ním alespoň jezdí každý den do práce.  Jeho neslavnější dílo se ale zrodí v roce 1936. Sousedíkova továrna vyrábí díly pro rychlovlak s názvem Slovenská strela.

Sám Josef je autorem elektromechanického přenosu výkonu motoru. U nízkých rychlostí motoru se přenáší elektricky, pro vyšší rychlosti se užívá mechanická spojka.

Vlak trhá rekordy

Pouze jeho zásluhou dokáže vlak montovaný roku 1936 v kopřivnické Tatře jet rychlostí až 150 km za hodinu. Díky výkonnému motoru urazí souprava vzdálenost Praha-Bratislava za 4 hodiny a 18 (někde se uvádí i 20 nebo 21) minut.

K sériové výrobě vlakových souprav ale už nedojde, protože vývoj přeruší druhá světová válka. Ještě v roce 1995 trvá jízda vlakem Intercity z Prahy do Bratislavy 4 hodiny a 48 minut.

Dobu jízdy se povede překonat teprve Pendolinu na nově zrekonstruovaném železničním koridoru, kdy cesta trvá už jenom 3 hodiny a 45 minut.

Záchrana pro krachující továrnu

„Valašský Edison,“ jak se Sousedíkovi přezdívá kvůli jeho vsetínskému původu, je proto na roztrhání. Úřady zaregistrují celkem 43 z jeho 59 patentů. V podnikání se mu ale bohužel přestává dařit. Dolehne na něj hospodářská krize ve 30. letech 20. století.

Ocitá se na pokraji krachu. Má ale štěstí v neštěstí, protože jeho bankrotující továrnu koupí rakouský podnikatel František Ringhoffer (1874–1940).

Napotřetí už ho dostanou

Nový majitel naštěstí chápe, že jeho úspěch závisí na šikovných lidech a nabídne Josefovi místo ředitele. Valašský konstruktér souhlasí, jenže přichází druhá světová válka. Nacistům je Sousedík trnem v oku.

Jako přesvědčený demokrat angažovaný v politice (v letech  1927–1938 působí jako starosta Vsetína) s nimi odmítá spolupracovat a zapojuje se do odboje.

Gestapo si pro něj proto přijde už v prosinci 1939. Tentokrát a ještě podruhé v roce 1940 se za něj přimluví baron Ringhoffer. Ovšem při třetím zatčení už je jeho ochránce bohužel mrtvý. Když Němci přijdou 15. prosince 1944, ihned po výslechu Sousedíka zastřelí.