Kdo nemá na prsten s diamantem, koupí si jen s obyčejným zirkonem. Dvakrát špatně! Za prvé, zirkon rozhodně není obyčejný, a za druhé, onen „levný“ třpytivý kamínek na šperku většinou vůbec zirkonem není! Pojďme se těmto podivným paradoxům podívat a zoubek.

Víte, co je na Zemi ze všeho nejstarší? Pokud opomene pár kamenů zbloudilých z vesmíru, nejžhavějším kandidátem je právě zirkon!

U několika vzorků, které jsou nalezeny v roce 1980 v pohoří Jack Hills v Austrálii, je vypočteno stáří 4,375 miliardy let! Vytvořily se tedy na vesmírné poměry jen chviličku (asi 165 milionů let) po vzniku naší planety.

Minerál, který svým chemickým složením není nic jiného než křemičitan zirkoničitý (ZrSiO4), najdeme kromě Austrálie třeba na Srí Lance, v Thajsku, v Kambodži nebo v Jižní Africe.

I když jako nerost je vcelku rozšířený, pěkně vyvinuté krystaly využitelné na šperky jsou opravdu vzácné.

Kouzelný chameleon

O zirkonu se mluví již v Bibli, údajně je jedním z 12 kamenů, které tvoří základy Jeruzaléma. Ve středověku věří, že vyženě zlé duchy a zajistí bohatství, úctu a moudrost. V mnoha historických období, například ve Viktoriánské Anglii, je zirkon symbolem moci.

A jeho jméno? To pochází z perského zargun, což znamená „zlatě zbarvený“. Právě takový je totiž jeho nejtypičtější odstín – zlato rudý. Může být ale i čistě červený, oranžový, hnědý, žlutý, zelený, fialový, namodralý nebo i jen čirý!

Kde se bere tak pestrá paleta? Většinou ho obarví určité příměsi, ovlivní tvar krystalické mřížky nebo třeba radioaktivita (pak je zelený). A někdy ho stačí jen pořádně zahřát.

Když typický hnědý či hnědočervený zirkon dosáhne teploty 800 to 1000 °C, stane se z něj namodralý či zcela bezbarvý kámen.

Skoro jako diamant…

I pokud se všechny barvy vytratí, zirkon bere dech další úžasnou vlastností. Jako čirý láme světlo takovým způsobem, že se blýská do všech stran. A právě tím je hodně podobný diamantu!

Stydět se nemusí ani svou tvrdostí, na Mohsově stupnici dosahuje hodnoty 7,5 (diamant je 10). Dobře se tedy brousí, a zhruba od 20. let minulého století se stane oblíbeným materiálem šperkařů.

Opravdu je tedy tou levnější, a zároveň stejně oslnivou náhražkou diamantu? Ano i ne – když si koupíte třeba „prsten se zirkonem“, v 99 % ho skutečný zirkon nezdobí! Většinou se to jen tak říká.

Co je tedy ta levná náhražka?

Diamant je samozřejmě velmi drahý, pravý zirkon však levnou záležitostí také není. Snahy o nahrazení diamantu tedy už dávno vedou jinou cestou. Vyrábějí se různé umělé napodobeniny a nejlépe se to podaří v roce 1976 ve fyzikálním institutu v Moskvě. Světlo světa spatří kubická zirkonie!

Se zirkonem přeci jen něco společného má – ve struktuře obou se nachází chemický prvek zirkonium. Kubická zirkonie je v podstatě uměle upravený oxid zirkoničitý a vlastně ani tak nevyrábí, jako spíš pěstuje.

Uloží se do kelímků, v nichž dochází k prudkému zahřátí a zároveň zchlazení, díky čemuž zkrystalizuje. Z velkého kusu se poté vybrousí menší a menší zlomky.

Nový materiál hned získá vysokou oblibu a stane se nejčastější náhražkou diamantu. Zirkonie se stejně krásně třpytí, na Mohsově stupnici tvrdosti má hodnotu 8,5 (!) a její cena je oproti přírodním kamenům zanedbatelná. A že nejde o diamant, ani o prastarý zirkon, nakonec nikomu nevadí…