Ačkoli jsou ženy na základě všeobecných stereotypů považovány za to něžnější pohlaví, v dřívějších dobách neváhaly vzít do rukou zbraně a po boku mužů vyrazit do boje nebo na lov. Je třeba vrátit ženám postavení, jež si zaslouží.
Pojem feminismus se v dnešní době skloňuje čím dál tím častěji, ale málokdo už ví, že ženská emancipace má své kořeny v období před více než 9 tisíci lety. Mnozí si pravěkou ženu představují sedící v jeskyni, zatímco muž se vydává na lov divoké zvěře.
Tento obrázek je ale na míle vzdálený od skutečnosti, kterou v nedávné době odhalili výzkumníci na úpatí And. Při výběru lovce nehrálo roli pohlaví, za důležité se považovaly kondice, síla a věk.
Žena-lovkyně
Američtí archeologové v rámci své expedice v lokalitě Wilamaya Patjxa na území Peru zkoumali prehistorické pohřebiště, jež zahrnovalo šest hrobů z doby před zhruba 9 tisíci lety. Není ničím neobvyklým, že krom kosterních ostatků bývají součástí hrobů i nejrůznější předměty, jako jsou například zbraně, talismany nebo třeba šperky či sošky.
Jedna z koster byla výrazně menší než ostatní, z čehož badatelé usoudili, že šlo s největší pravděpodobností o ženu, to se jim nakonec i potvrdilo díky analýze proteinů ze zubů. Co ale bylo udivující, byl fakt, že v hrobě ženy se nacházely také oštěpy, které lovcům sloužily pro lov velké zvěře.
Odborníci tak měli nový úkol, a to zjistit, zda se jednalo o ojedinělý případ, nebo jestli ženy-lovkyně byly v minulosti frekventovaným jevem.
Širší záběr
Archeologové se rozhodli rozšířit oblast svého pátrání, a tak se zaměřili na záznamy z ostatních pohřebišť, která byla na americkém kontinentu odkryta a jež spadají do doby pozdního pleistocénu a raného holocénu, konkrétně do doby před asi 12 tisíci lety až 8 tisíci lety.
K výzkumu jim posloužilo celkem 429 koster ze 107 pohřebišť. 27 ostatků patřilo jedincům, kteří byli na poslední místo odpočinku vybaveni nástroji určenými pro lov vysoké zvěře. 11 koster patřilo ženám – včetně ženy z Wilamaya Patjxa – a 15 mužům, u jedné kostry určení pohlaví selhalo.
Odborníci z těchto údajů vyvodili, že ženy mohly tvořit i více než 30 % lovců. „Dle našich poznatků je patrné, že genderové role nemusí být tak přirozené, jak si někteří lidé mysleli. Domníváme se, že naše objevy jsou zajímavé i v kontextu současné debaty o genderu v zaměstnání,“ poznamenal Randy Haas, vedoucí studie a odborný asistent antropologie na Kalifornské univerzitě ve městě Davisu.
Jediné, co prozatím vědci nevědí jistě, je, zda byly lovkyně typické pouze pro pravěké indiánské kmeny, nebo jestli existovaly i v jiných kulturách a geografických oblastech.
Nebály se nebezpečí ani smrti
Není to žádná fikce ani moderní výmysl, který nám filmový průmysl „cpe“ do hlavy, nýbrž vědecky ověřená pravda, která vykresluje ženy jako bojovnice. Dle odborníků tvořily ženy až třetinu bojovníků, jak se jim podařilo zjistit z analýzy starých ostatků.
Jejich studie byla uveřejněna v odborném časopise American Journal od Anthropology. Nedaleko švédské Birky byly pohřbeny ostatky z vikingské éry, hrob ženy zahrnoval mimo jiné i zbraně. Mohlo by se usuzovat, že zbraň byla do hrobu ženě uložena pouze pro ochranu, ale o tom, že vikingské ženy byly bojovnicemi, svědčí i písemné prameny, pojednávající o štítonoškách.