„Svůj život si bez vás nedokážu představit,“ ujišťuje Josef Lauermann koncem roku 1874 půvabnou dceru lékaře Annu Mikšovou. „Jestli se za mne neprovdáte, zabiju se!“ vyhrožuje jí. Svatba nakonec proběhne 22. srpna 1875.
Kdyby Anna Mikšová (1852 – 1932), dcera pražského lékaře Mikoláše Mikše, dala Josefu Lauermannovi (1844 – 1907), vnukovi jazykovědce Josefa Jugmanna, košem, udělala by lépe.
Vytrvalého ženicha ale nakonec neodmítne, protože dobová morálka jí přikazuje, že se má vdát.
Jenže od začátku o manželství pochybuje a své přítelkyni Marii (1854 – 1895), dceři Františka Ladislava Riegera (1818 – 1903), píše, že se vdala „z jistého světabolu, z jisté zbankrotilosti všech nadějí životních.“ Mnohem později se svěřuje spisovateli Otakaru Theerovi (1880 – 1917), že tehdy „pokládala za necharakterní nevzíti si stále churavějícího ženicha…“ Josef sice má nadání pro spoustu oborů, maluje, skládá hudbu pro klavír, studuje práva, soukromě literaturu a přírodní vědy, ale u ničeho dlouho nevydrží. Manželství je nešťastné už krátce po svatbě.
Nešťastný sňatek s psychopatem
„Lauermann ji počal trýznit podezřívavou žárlivostí, nekonečnými výslechy a sprostými nadávkami,“ píše český historik Robert Sak. Projevují se u něho příznaky duševní nemoci a lékaři nedokážou odhadnout její průběh ani dobu trvání.
Český psychiatr Vladimír Vondráček (1895 – 1978) sice Jugmannova vnuka osobně nepoznal, ale podle popisu příznaků choroby později řekl, že byl „přinejmenším psychopat.“
Lauermannovy výstupy hraničí se sadismem a nepomůže mu ani ústavní léčení. Přesto s ním Anna vydrží deset let, i když přiznává přátelům, že prý manžela „někdy měla chuť zabít“.
V roce 1885 začne uvažovat o rozvodu, pro ženu ve 2. polovině 19. století něco téměř nepředstavitelného. Navíc má tuberkulózu, která se zhoršuje. „Změňte alespoň na rok prostředí. Prospěje vám klid,“ radí jí lékaři.
Odjíždí se proto léčit do Itálie a bere s sebou i dceru Olgu (1880 – 1964). Ještě před odjezdem ale navštíví rodinného právního zástupce, advokáta Tomáše Černého (1840 – 1909). „Zbavte mě toho tyrana,“ pověří ho odhodlaně.
Léčení se nakonec protáhne na tři roky. Zpátky do Čech se vrací na jaře roku 1888.
Klidná dohoda nebo skandál?
Tomáš Černý pro ni konečně má dobrou zprávu. Jejího manžela po dlouhých jednáních donutil, aby se s ní rozvedl a odstěhoval se z jejího domu č. 759/ 22 na dnešním pražském Jungmannově náměstí.
„Jak ho k tomu přiměl, zůstane už asi provždy tajemstvím,“ uvádí historik Sak a přiklání se k variantě, že se s ním v klidu dohodl. „Víte, na čem často visí šťastné manželství? Na knoflíčku od mužské košile.
Knoflíček, natržený anebo utržený při ranním oblékání, a pán je pak mrzut celý den,“ líčí rozvedená žena.
„Názory Anny Lauermannové v sobě obsahovaly nepochybně její životní zkušenosti a nedobré zážitky z vlastního manželství, které skončilo na svou dobu skandálním rozvodem,“ popisuje ale česká historička Pavla Vošahlíková.
Ostré diskuse u šálku čaje
Zábavu si Anna najde v pořádání literárních čajových dýchánků, které organizovala společně s přítelkyní Marií už od roku 1878. Tehdy jí to poradil sám Rieger, aby přišla na jiné myšlenky:
„Máte sice zlou hubu, ale máte také to, čemu říká Francouz politesse du bon coeur – zdvořilost dobrého srdce. Máte dosti prostranný byt, snad to půjde!“ doporučí jí. Až do její smrti se tu při debatách potkává několik generací umělců, hlavně spisovatelů.
K srdci si Anna vezme i další radu, aby začala psát. Zvolí si pseudonym Felix Téver (Šťastná Tibera – pozn. red.) jako vzpomínku na pobyt v Itálii.
První povídky posílá k posouzení redaktorovi Květů Svatopluku Čechovi (1846 – 1908) a ten nešetří chválou.
