Jednu z vůbec prvních pravěkých lidských osad na Zemi, kde se utvářely počátky moderní civilizace, stihl krutý osud v podobě dopadu části komety, jež zřejmě explodovala v atmosféře a která přispěla i k vyhynutí většiny velkých zvířat – včetně mamutů, amerických koní a velbloudů po celém světě.

O této nebeské zkáze v současnosti vyvstávají nové informace.

K novým poznatkům došel emeritní profesor geologie James Kennett z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře společně se svým týmem. Vědci studovali prastaré fragmenty údajně pocházející z přelomu paleolitu a neolitu.

Před zhruba 13 tisíci lety, tedy na sklonku nejmladší doby ledové, se podle nich v oblasti dnešní Sýrie v údolí podél řeky Eufrat usídlili kočovníci, kteří úrodnou lokalitu efektivně využili pro zemědělskou činnost.

Ke své práci užívali jednoduché srpy a hmoždíře, které jim napomáhaly při sklízení a drcení obilí. Do velkých jam byly ukládány plodiny pro pozdější využití.

V dnešní době je toto místo na severu Sýrie významnou archeologickou lokalitou pojmenovanou jako Tell Abu Hureyra.

Badatelé přikládají osadě velikou důležitost, protože právě zde se začaly utvářet zárodky, které následně vedly k neolitické revoluci, jedné z nejvýznamnějších událostí kulturní a enviromentální historie Země, jež dala vzniknout zemědělství jako takovému, také se rozmohla výstavba měst apod.

Dvojitá katastrofa

Jako by nestačilo, že oblast si již jednou prošla neštěstím, čekala ji další pohroma, tentokrát Tell Abu Hureyru v 70. letech minulého století po vzniku přehrady pojmenované Tabqa, největší přehrady na syrském území, na řece Eufrat zatopila voda, vzniklo zde uměle vytvořené Asadovo jezero.

Badatelé naleziště objevili již před asi 50 lety, naštěstí zavčas stihli zdokumentovat dostatečné množství materiálu jako např. části domů, nástrojů a jídla. Tyto starší nálezy jsou pro dnešní archeology velmi cenné.

Svědectví o ničivé srážce

Při analýze půdních odběrů bylo mezi obilovinami a zrny nalezeno velké množství kousků taveného skla, nanodiamantů, mikrokuliček a uhlíků.

„Naše nové objevy představují důkazy o velmi vysokých teplotách, které by mohly být spojeny pouze s kosmickým dopadem. Pro ilustraci lze říct, že takové vysoké teploty by zcela roztavily automobil za méně než minutu,“ řekl James Kennett.

Podle něj mohla taková intenzita vycházet pouze z extrémně násilného, ​​energetického, vysokorychlostního fenoménu. Kennett doplnil, že k nárazu nebo výbuchu muselo dojít dostatečně blízko, aby mohly enormní teploty zasáhnout celou ranou osadu.

Sklo bylo analyzováno z hlediska geochemického složení, tvaru, struktury, teploty formování, magnetických charakteristik a obsahu vody. 

Výskyty v přírodě

Osada podle odborníku existovala v době, kdy, alespoň podle hypotéz, dopadaly na Zemi úlomky rozpadlé komety. Ta měla mít údajně v průměru až 90 kilometrů a k jejímu rozpadu došlo při jejím letu.

Vědci se k nalezenému materiálu vyjádřili tak, že v daném období nemohl vzniknout přirozeně, což jen podtrhuje teorii o kometě.

„Kritické materiály jsou za normálních teplot extrémně vzácné, ale běžně se vyskytují během nárazových událostí,“ řekl Kennett. Podle studie bylo tavné sklo vytvořeno „z téměř okamžitého roztavení a odpařování regionální biomasy, půd a ložisek lužních oblastí a následného okamžitého ochlazení.“