První úspěšný pokus se štěpením atomu uranu se odehrál v Berlíně v roce 1938. Ještě před vypuknutím 2. světové války rozjeli Němci program, jejímž cílem bylo využít uvolněnou energii k postavení atomové bomby.

Spojenci tehdy nevěřili, že by podobná zbraň mohla být hotová před koncem války. Co je přinutilo změnit názor?

Henri Becquerel popsal ionizujcí záření u sloučenin uranu v roce 1896, o pár let později Marie Curie Skłodowská s manželem Pierrem zjistili, že stejné záření vysílají i další chemické prvky. Ani ne o 50 let později zneužilo lidstvo objev radioaktivity k nepředstavitelnému ničení.

V srpnu 1945 spadly dvě atomové bomby na japonská města Hirošima a Nagasaki. Kteří vědci přispěli k sestrojení strašlivého vynálezu?

Einstein se snažil urychlit vývoj jaderné zbraně

Začátkem roku 1939 se vědecká komunita dozvěděla, že německým chemikům se podařilo rozštěpit atom uranu. To zalarmovalo maďarského vědce Leó Szilárda, který si jako první uvědomil potenciál těchto experimentů, a proto chtěl západní spojence varovat.

Neměl ale žádný politický vliv, proto musel nadchnout pro svůj záměr někoho, komu by politici naslouchali. Volba padla na vědeckou superstar Alberta Einsteina, který už od roku 1933 žil ve Spojených státech.

Přestože vždycky vystupoval jako zapálený pacifista, uznal Szilárdovy argumenty, že vědci musí zajistit, aby první jadernou zbraň na světě nedrželi v rukou nacisté. V říjnu 1939 společně zaslali americkému prezidentovi F. D. Rooseveltovi dopis, kde ho nabádali ke spuštění vlastního programu na vývoj atomové bomby, protože Němci už jsou o krok napřed.

Roosevelt zřídil poradní komisi pro řešení této otázky (Uranový výbor), ale Szilárdovi s Einsteinem připadal její pokrok velmi pomalý. Výzvu proto opakovali po několika měsících. Svého dosáhli až v prosinci 1941, kdy americká vláda spustila super tajný projekt Manhattan.

Nicméně, dotlačila ji k tomu hlavně zpráva od britských jaderných fyziků, která potvrzovala, že není vůbec nemožné vyrobit jadernou zbraň ještě před koncem 2. světové války. Začala tedy hra o čas.

Mnoho lidí netušilo, na čem pod hlavičkou projektu Manhattan pracují

Projekt Manhattan zastřešoval výzkum štěpné reakce atomů na několika univerzitách a specializovaných pracovištích souběžně. Einsteina nakonec k projektu nepřizvali, protože neprošel bezpečnostní prověrkou.

Na univerzitě v Chicagu se podařilo italskému fyzikovi Enrico Fermimu postavit první jaderný reaktor, ale centrum dění se soustředilo do pouštní pustiny v Los Alamos v Novém Mexiku, kde se nejbystřejší vědecké mozky snažily zkonstruoval dva prototypy jaderné bomby, jednu na bázi uranu a druhou z plutonia.

Soutěživost mezi týmy měla podpořit rychlejší dosažení cíle.

Práce v Los Alamos podléhala nejvyššímu stupni utajení, takže manželky vědců neměly ani ponětí, čemu se jejich manželé věnují 10 až 12 hodin denně. Do informační „temnoty“ byli uvrženi i ostatní nevědečtí pracovníci, kteří pro jaderné fyziky vařili, uklízeli a starali se o další služby.

Vědecký tým pod vedením Roberta Oppenheimera provedl první úspěšný test s odpálením 6 kg čistého plutonia v červenci 1945. O dva měsíce později svrhli piloti Spojených států dvě atomové bomby na Japonsko a svět tak vstoupil do atomového věku. Vlastní programy na obohacování uranu zakrátko spustili v Sovětském svazu, Velké Británii, Francii i v Číně.

Nacisté se soustředili na sestrojení rakety, na atomovku nezbyly peníze

Proč po počátečních úspěších začal nacistický jaderný program stagnovat? Taktika bleskové války přinášela Německu jedno vítězství za druhým, takže velící důstojníci ani žádné technologicky pokročilé zbraně nepotřebovali, a proto i celý výzkum jaderného štěpení stál na vedlejší koleji.

O možnost sestrojení atomovky se německá armáda začala opravdu zajímat až koncem roku 1941. Tehdy už ale scházely finanční zdroje na zahájení tak rozsáhlého projektu, protože Němci dříve investovali pořádný balík peněz do stavby vesmírných raket.