V barvířské tradici svých předků pokračuje Josef Jan Leitenberger, který se po dokončení páté školní třídy zapojí do práce v barvírně v Levíně na Litoměřicku.

Aby nemusel celý život stát u kádě s barvou, podaří se mu ve svých dvaceti letech dát dohromady peníze a vyplatit se z nevolnictví.

Josef Jan Leitenberger (1730 – 1802) vyráží na zkušenou po Evropě a po návratu zakládá ve Verneřicích v dnešním děčínském okrese svoji první barvírnu. Velká rána ale přijde v roce 1774, kdy jeho dílna při požáru města vyhoří. „To by bylo, abych nepřízeň nezlomil,“ řekne si ale a natruc osudu vyrábí dál.

Úspěchy budí závist

Od tkalců v okolí vykupuje látky, barví je a potiskuje. „Při získávání díla domácích přadláků pro svou barvírnu využíval chamtivosti vrchnostenských správců a úředníků. Prostě je korumpoval,“ popisuje Leitenbergovu strategii rychlého rozvoje podnikání Hlaváč.

„Látky vynikaly pestrostí barev s květy, úponky a prvními náznaky geometrických tvarů,“ chválí zase jeho produkci Smejkal. Kvalitní výrobky jdou na odbyt, a právě tohle štve některé místní usedlíky. Česká závist se nezapře.

Nepřejícník skončí v base

Barvířův soused Anton Jánský se chvíli užírá Leitenbergerovými úspěchy, ale pak zaútočí. „Provozování živnosti Josefa Jana Leitenbergera mi přináší velké škody. Jeho továrna je domem čertovským,“ žaluje úřadům.

Živnost barvíře sice není zrovna voňavá, ale to Jánskému nedává právo souseda obviňovat. Josefovi přesto nezbude, než hájit svoji čest u soudu. Ten naštěstí dá za pravdu barvířovi a Jánský odchází s trestem deseti dnů vězení a pokutou.

Podnikatel, očištěný z obvinění, se vrhá do zakládání dalších továren: vznikají filiálky v Úštěku a Zákupech.

Výrobu hlídá orel

„Mezi nádhernými doklady stále stoupajícího stavu manufakturního ukazují se příkladně verneřické a zákupské listy vzorníků Leitenbergerových továren.

Nelze k nim dodat než jen to, že náskok zahraničí je tímto druhem zboží doháněn mílovými kroky,“ píší v roce 1791 pražské noviny Ober-Postamtzeiger u příležitosti Všeobecné průmyslové výstavy.

Ještě za svého života navštívil verneřickou výrobu rakouský císař Josef II. (1741 – 1790), který nešetřil obdivem. Zákupské a verneřické továrně povolil privilegium pověsit na štít císařského orla a umístit nápis „c. k. privilegovaná fabrika“.

Leitenbergerův největší provoz ovšem vzniká až roku 1793 v Josefově Dole u Mladé Boleslavi. Proslaví se potomci Josefa Leitenbergera, například vnuk Ferdinand Leitneberger (1799-1869), který založí vůbec první hasičský sbor v monarchii.