„Černočerný upír hledá princeznu temnoty, která nenávidí všechno a všechny,“ uveřejní na přelomu tisíciletí 26letý německý obchodník v seznamce metalového časopisu. Když se mu ozve 23letá Manuela, je z toho láska jako trám.

Společně budou jezdit po celé Evropě, navštěvovat tamní hřbitovy a účastnit se temných rituálů s podobně smýšlejícími lidmi. Společně popíjejí lidskou krev. Tu jim prodají podivíni, které potkali na internetu.

Ona si namísto lidských špičáků nechá implantovat dlouhé zvířecí tesáky. „Umím pít lidskou krev, aniž bych prokousla arterii,“ tvrdí Manuela. Spí v domě svého milého v německém městě Witten, ve speciálně uzpůsobené rakvi.

Brzy získá příjmení Rudová. To když se dvojice nechá oddat. Vezmou se 6. 6. Doufají, že tím Satana potěší.

Prostě někoho zabijeme

O měsíc později dostane Daniel Ruda od pána pekel zprávu. „Musíme někoho zabít a vypít jeho krev,“ informuje svou vyvolenou. Ta nadšeně souhlasí. Ze seznamu 17 jmen si vyberou Danielova kolegu, 33letého Franka Hackerta. Je to mírný člověk, který má rád The Beatles. „Bude z něj dobrý dvorní šašek pro Satana,“ prohlásí Daniel a pozve Franka 6. července 2001 na večeři.

Pojmou to jako rituál

Útok bude nečekaný a brutální. Dvojice omráčí svou oběť mnohačetnými ranami kladivem do hlavy. „Pak můj nůž začal žhnout a slyšela jsem příkaz, abych ho bodla do srdce,“ vzpomíná později Manuela. Celkem 66 ran do srdce jim ale nestačí.

Po vraždě chlemtají ještě teplou krev své oběti. Do hrudi vyřežou pentagram. Nakonec překryjí zmasakrované tělo své oběti plachtou s nápisem „Když Satan žije“ a vypaří se.

Lítost nemají v povaze

Mužům zákona potrvá týden, než vraždící dvojici dopadnou. Největší strach mají z toho, aby svůj skutek nezkusili někde zopakovat. Během procesu v roce 2002 se ani jeden z pachatelů nepokouší předstírat, že by činu litoval.

„ To nebyla žádná vražda. Satan nám to prostě nařídil. Jednali jsme jako jeho nástroj. Když někoho přejedou, také nebudete stíhat auto,“ prohlásí doslova muž, který si ve vazbě zbrousí zuby do špičky, aby vypadal hrůzostrašněji.

Celý proces se promění v divadélko pro média.

Trestem je nucená léčba

Žalobce požaduje pro oba doživotí. S tím ale narazí. „Jsou to lidé, žádné zrůdy,“ prohlásí soudce. Pošle Manuelu na 13 let a Daniela na 15 let za katr. Trest si mají odpykat ve zvláštní věznici pro psychicky narušené.

Před očima rodičů oběti se vrazi rozloučí se soudcem satanistickým gestem. Čas ovšem plyne rychle a stejně tak i roky za katrem. Manuele uběhnou rychleji než Danielovi. Ještě ve věznici se s ním rozvede.

Odstěhuje se na neznámé místo a pod novým jménem zkouší žít nový život, mimo dosah démonického exmanžela a své minulosti.

Budoucnost na hřbitově

Daniel Ruda skončí před soudem ještě dvakrát. Poprvé to bude v květnu 2017 kvůli obžalobě, že se pokusil zpoza mříží věznice v Dortmundu zosnovat vraždu své manželky. Důkazy pro jeho odsouzení nebudou v očích soudu dostačující.

A tak zamíří v září 2017 před soud podruhé. „Není to nebezpečný muž. Nebere drogy. Nepije alkohol. Chce si najít rodinu a usadit se,“ prohlásí jeho advokát. S tím bude také vrah na podzim 2017 propuštěn na svobodu.

„On vykročí vstříc zářné budoucnosti. Já budu chodit na hřbitov navštěvovat svého syna,“ okomentuje to Herman Hackett, otec zavražděného Franka.