Když sonda New Horizons opouštěla v roce 2006 gravitační pole Země, nabrala úctyhodnou rychlost 58 536 km/h. Žádný lidmi vyrobený stroj neletěl ještě rychleji.

Přesto trvalo dlouhých devět let, než si sonda mohla zblízka prohlédnout první cíl svého dlouhého putování: trpasličí planetu Pluto.

Pravda, Pluto je od Země pekelně vzdálené, vždyť se pohybuje ve vzdálenosti více než 30 astronomických jednotek.

Však také signál z New Horizons putoval k Zemi čtyři a půl hodiny. Současné kosmické stroje jsou sice z pozemského hlediska velmi rychlé, ale z toho vesmírného to jsou docela loudové. Cesta s lidskou posádkou k Marsu by měla trvat celých devět měsíců. Přitom rudá planeta je jedním z našich nejbližších vesmírných sousedů.

Konceptů, jak vyvinout rychlejší kosmické lodě není málo. Patří mezi ně například plazmové motory. Princip je jednoduchý, elektřina zde urychlí plyn unikající z trysek natolik, že se dosáhne mnohem vyšších rychlostí proti současným raketám na chemický pohon.

Avšak, vesmírný koráb s plazmovým motorem by vyžadoval velmi velký prostor na skladování paliva.

Zajímavější se jeví sluneční plachetnice. Ohromná plachta o rozměrech několika kilometrů by zachytávala světelné částice, které vysílá Slunce. Fotony tak svou energii předají kosmické lodě.

Experimenty na této bázi již na nízké oběžné dráze proběhly a byly vcelku úspěšné.

Fyzici si zároveň pohrávají s myšlenkou, že jako pohon kosmických lodí by mohla být využitá antihmota. Antihmota má na rozdíl od hmoty jiný náboj a rotaci.

Jakmile se částice hmoty a antihmoty dostane do kontaktu, zničí se navzájem a výsledkem je uvolnění ohromného množství energie. Takové, že teoretické koncepce neznají nic účinnějšího.

Avšak antihmota je extrémně nestálá, musela by se skladovat ve vakuové komoře se silným magnetickým polem a navíc její výzkum je teprve v plenkách.

V Evropské organizaci pro jaderný výzkum CERNu v Ženevě a ve Fermiho laboratoři v Chicagu se zatím podařilo vytvořit pár atomů antivodíku.

V jejich jádrech jsou záporné antiprotony, které jsou obíhány kladně nabitými pozitrony. Ani další uvažovaný koncept pohonu budoucích kosmických lodí nezní příliš bezpečně. Ale čistě teoreticky by je mohly urychlovat také jaderné výbuchy.