Žárlivost může být přirozenou součástí vztahů, ale kdy překročí hranici a stane se nebezpečnou? Podívejme se na příznaky a důsledky patologické žárlivosti.
Jak už to bývá, přehnaná žárlivost může mít různé příčiny, které však obvykle najdeme na straně toho, kdo žárlí. Vůbec nejčastější příčinou je podle psychologů nízké sebevědomí.
Někteří žárlivci jednoduše mají pocit, že nejsou dost dobří na to, aby je někdo doopravdy miloval a byl jim věrný. Svou roli v žárlivosti hraje také nevhodná výchova.
Často bývá popisován po staletí udržovaný vzorec, kdy matka či otec svým potomkům během dětství a dospívání přímo i nepřímo vštěpují, že se mužům či ženám nedá věřit a že jsou z podstaty nevěrníci nebo lháři. Významnou příčinou je také citové strádání.
Patologická žárlivost se častěji objevuje u lidí, kteří v dětství neměli dostatek lásky a pozornosti nebo kteří vyrůstali s pocitem, že si vše musí hlídat, vybojovat a za každou cenu udržet.
Kdy se mít na pozoru? Žárlivost je sice apriori negativní, ale v omezené míře vztahu škodit v zásadě nemusí. Jenže jak poznat, když už se situace začíná vymykat z normálu?
Asi nejvýraznějším příznakem počínající chorobné a patologické žárlivosti je nutkavá potřeba kontroly. Chce váš partner neustále vědět, kde jste a s kým? Zajímá ho až přehnaně, s kým si voláte a píšete?
Právě taková atmosféra nedůvěry a pocit výslechu je zásadním varovným signálem. Vše ale může jít ještě dál: Druhým krokem patologické žárlivosti je ověřování.
Pokud si partner ověřuje u jiných lidí, že jste opravdu dělali to, co jste mu řekli, je zřejmé, že to začíná být problém.
Další fáze už jsou skutečně patologické – slídění, prohledávání mobilu nebo dokonce stalking, atmosféra strachu, žárlivé scény, a nakonec snaha partnera vlastnit a ovládat, a to skrze zákazy nebo příkazy (například o tom, s kým se stýkat nebo jak se oblékat).
Dostat se bez pomoci z tak toxického vztahu, bohužel není jednoduché a vyžaduje to spoustu sil.
„V psychologických testech bývají výrazně žárlivé ženy hodnoceny spíše jako vztahovačné (paranoidní), labilní, úzkostné, se zranitelnou sebeúctou. Mívají sklon k agresi.
Žárliví muži prokazují v testech rovněž vztahovačnost, nadměrnou sebelásku, zbytnělé a zranitelné ego. Také menší schopnost sebeovládání. Poněkud vyšší je i jejich agresivita.“ Tomáš Novák v publikaci Žárlivost a jak ji zvládat.
Poměrně oblíbeným tvrzením, které se objevuje mezi lidmi i v umění, bývá, že láska bez žárlivosti není láska. Je to ale opravdu tak? Někteří psychologové uvádějí, že ve skutečnosti je to právě naopak, což měly doložit už poznatky tzv.
psychoanalýzy ve 30. letech minulého století. Z nich vyplývá, že ti největší žárlivci ve skutečnosti nejsou ani schopni hluboké lásky k někomu jinému. Milují totiž především sebe sama – jsou tzv. narcisty.
Ztráta lásky ze strany druhé osoby pak ve skutečnosti u narcistních jedinců narušuje jejich sebeúctu, což nechtějí připustit.
Je důležité rozpoznat příznaky nezdravé žárlivosti a včas zasáhnout, aby se zabránilo jejím negativním důsledkům na vztahy a život. Pokud cítíte, že vaše žárlivost přerůstá v něco nezdravého, neváhejte vyhledat pomoc u odborníků.
