Vesmírný závod si většinou spojujeme s rivalitou mezi Spojenými státy a Sovětským svazem během studené války.
Vedle této dobře známé kapitoly však existovala řada ambiciózních projektů, které zůstaly ve stínu – ať už kvůli utajení, technickým problémům nebo nedostatku politické a finanční podpory.
Tři z těchto opomíjených iniciativ mohly výrazně ovlivnit vývoj kosmonautiky a v některých ohledech dokonce změnit pořadí tehdejších vesmírných velmocí.
Projekt N-1: Sovětský super-raketoplán
Zatímco raketa Saturn V bezpečně dopravila Neila Armstronga na Měsíc, sovětský protějšek, raketa N-1 (Nositeľ-1), čelil sérii katastrofických selhání. N-1 byla navržena tak, aby vynesla sovětské kosmonauty na Měsíc, a její konstrukce byla obrovská.
Měla pět stupňů a byla vybavena neuvěřitelným počtem 30 motorů v prvním stupni, což se ukázalo jako její největší slabina. Konstrukční chyby a nespolehlivost motorů vedly k tomu, že všechny čtyři testovací starty v letech 1969 až 1972 skončily explozí.
Jedna z těchto explozí, ta z července 1969, je považována za jednu z největších nejaderných explozí v historii, která zničila celou startovací rampu v Bajkonuru.
Kdyby se inženýrům pod vedením Vasilije Mišina podařilo problémy vyřešit, Sovětský svaz by mohl Ameriku na Měsíci předehnat.
Projekt Sänger: Německý orbitální bombardér
Vraťme se ještě dál, do období druhé světové války. Německý konstruktér Eugen Sänger vyvinul ambiciózní návrh takzvaného „stříbrného ptáka“ (Silbervogel).
Jednalo se o suborbitální raketový bombardér navržený tak, aby dokázal zasáhnout cíle až na vzdálenost kontinentu (např. v USA) a poté se vrátit na základnu klouzavým letem, využívajícím principu dynamického klouzání v horních vrstvách atmosféry.
Tento letoun měl být vynesen na oběžnou dráhu na hřbetě obrovské rakety.
Ačkoliv projekt nebyl nikdy realizován, jeho koncept hypersonického skokového letu a použití tekutého paliva předběhl svou dobu a ovlivnil pozdější vývoj amerického raketoplánu X-20 Dyna-Soar a moderních hypersonických zbraní.
Realizace tohoto projektu by Německu poskytla neuvěřitelnou vojenskou výhodu a změnila by směr vývoje kosmických technologií.
Projekt OTRAG: Německý soukromý gigant
Třetí projekt pochází z 70. let a představuje unikátní případ soukromé iniciativy, která se pokusila narušit monopol státních vesmírných agentur.
Německá společnost OTRAG (Orbital Transport- und Raketen-Aktiengesellschaft) vyvíjela modulární raketový systém s jednoduchým a levným designem. Raketa měla být složena z mnoha identických, sériově vyráběných modulů, což mělo dramaticky snížit náklady.
Společnost získala testovací plochu v tehdejším Zairu (dnes DR Kongo) a provedla několik úspěšných testů. Ambice OTRAGu byly obrovské – chtěli nabízet levné komerční vynášení nákladů na oběžnou dráhu.
Projekt však narazil na silný politický odpor ze strany Francie a Sovětského svazu, kteří se obávali šíření raketových technologií, a nakonec byl zastaven.
Kdyby OTRAG uspěl, mohlo by to vést k privatizaci vesmírného transportu o desítky let dříve, než se to stalo s moderními společnostmi jako SpaceX.
Tyto tři projekty, ačkoliv se liší svým rozsahem a dobou vzniku, demonstrují, že vesmírný závod nebyl jen bipolární záležitostí.
Ukazují, že touha po překonání hranic atmosféry byla globální a že jen malá politická či technická odchylka mohla přepsat to, co dnes považujeme za historické milníky kosmonautiky.
