Freddy Heineken vybudoval z rodinného pivovaru, který založil jeho dědeček, impérium s miliardovým obratem. A právě kvůli jeho jmění si ho za cíl zvolil gang únosců. Za jeho propuštění žádali nejvyšší kdy zaplacené výkupné v Evropě, 11 milionů dolarů. Jak dlouho se únosci z peněz radovali?

Je podvečer 9. listopadu 1983 a Alfred Heineken (1923–2002), přezdívaný Freddy, opouští svoji kancelář v hlavní budově pivovaru, nesoucího jeho jméno.

Venku na něj čeká jeho řidič Abe Doderer, aby ho dopravil domů. Naráží ale na skupinku ozbrojených mužů, kteří jeho i Doderera po krátké potyčce násilím vtahují do opodál stojící dodávky. Pět měsíců příprav na únos jednoho z nejbohatších mužů Holandska se vyplácí.

21 dní ve zvukotěsné cele

Gang odváží Heinekena s Dodererem do skladiště v západním Amsterdamu, ve kterém stojí falešná zeď. Za ní se ukrývají dvě malé zvukotěsné cely. Podle plánu v nich mají unesení muži strávit jen 48 hodin, nakonec se ale jejich pobyt protáhne na celých 21 dní.

Únosci nutí oba muže svléknout se a odevzdat jim veškeré osobní věci, komunikují s nimi jen prostřednictvím psaných vzkazů, a to i když pořizují jejich fotografie, aby doložili rodinám, že jsou unesení muži stále naživu.

Luxusu se nevzdáme

Za únosem stojí pětice mužů, kteří se znají už odmala, vyrůstali společně v jedné z nejchudších čtvrtí Amsterdamu.

Vůdcem gangu je Cor van Hout, který od mládí relativně úspěšně podniká ve stavebnictví a realitách, a tak si rychle přivyká na život na vysoké noze zahrnující luxusní auta, sázení na koně a večírky, na kterých teče drahý alkohol proudem.

V podnikání se neštítí ničeho, ani použití síly při ozbrojených přepadeních. A života v luxusu se nechce vzdát, ani když přijde ekonomická recese.

Hledá se zdravý boháč s fůrou peněz

Se svými kumpány, kterými jsou Willem Holleeder, Frans Meijer, Jan Boellaard a Martin Erkamps, tak vymýšlí dokonalý plán.

Je třeba unést nějakého boháče, za kterého zkasírují takové výkupné, jež je doživotně zaopatří. „Byli jsme při výběru hodně nároční. Obětí měl být fakt velký boháč, ale nemělo jít o člena královské rodiny nebo o politika,“ vzpomíná později van Hout. „Naši kandidáti na tom zároveň měli být dobře i po zdravotní stránce.“

Pět měsíců příprav

A tak se v jejich hledáčku objevuje Freddy Heineken, kterého už jako kluci vídávali projíždět ulicemi Amsterdamu v naleštěném Mercedesu. Holleederův otec pro něj dokonce nějakou dobu pracoval, než byl vyhozen kvůli výtržnostem, o důvod víc se pomstít.

Na novoroční oslavě roku 1982 si členové gangu připíjejí šampaňským Dom Pérignon na úspěšnou akci a zahajují několikaměsíční přípravy. Opatřují si zbraně, kradená auta a vymýšlejí, jak svést policii na falešnou stopu.

Heineken není žádná bábovka

Podařený únos členové gangu slaví, ale ještě není vyhráno. Nechtějí vzbudit podezření, a tak se vracejí ke svým každodenním životům. Jediné, co je překvapuje, je Heinekenova houževnatost.

Je odvážný a nechybí mu humor, postupně si na svých únoscích vyjednává mnohem lepší podmínky, zejména kvalitnější jídlo. Dokonce se pokusí jednoho ze členů gangu podplatit, aby ho pustil na svobodu.

Jediné, z čeho má strach, je, aby mu v cele nedošel vzduch, který do ní přivádí jediná tenká trubka.

Cvičením k zachování duševního zdraví

Jeho řidič, který pro Heinekena tou dobou pracoval už 40 let, na věznění vzpomíná takto: „Abych přežil, musel jsem něco dělat. Cokoli, prostě něco. Po několika dnech jsem si pro sebe vymyslel program, který mě takhle udržoval naživu.

Pokoušel jsem se v omezených podmínkách i cvičit. Musel jsem zkrátka pořád vyvíjet nějakou aktivitu.“ Heineken si zase každá večer schovává kousek chleba na další den, protože si nemůže být jist, kdy příště dostane něco k jídlu.

Louka se zelená pro Zajíce

První kontakt s policií činí únosci prostřednictvím obálky zaslané na menší policejní stanici. Obsahuje Heinekenovy hodinky, Dodererovy doklady a žádost o výkupné.

Členové gangu chtějí za navrácení Freddyho Heinekena 11 milionů dolarů, což odpovídá dnešním 30 milionům (asi 674 milionů korun), a to ve čtyřech různých měnách. Celková váha výkupného tak činí 90 kilogramů.

Až bude vše připravené, má se v místních novinách objevit inzerát ve znění: „Louka se zelená pro Zajíce.“ Během další komunikaci se v tisku objevují i Orel, Myš a Sova.

Neponechat nic náhodě

Inspirací jsou pachatelům jiné slavné únosy, třeba únos syna Charlese Lindbergha nebo Johna Paula Gettyho.

Aby zmátli policii, pouští jí nahrávku s hlasem Heinekena a Doderera po telefonu z telefonních budek po celé zemi a instrukce o tom, aby shodila výkupné odvodňovacím kanálem z dálničního mostu, jí předávají prostřednictvím auta s vysílačkou.

Ovšem i dokonalý plán se občas zadrhne kvůli neočekávaným událostem, které nelze ovlivnit.

Čínu pro dva s sebou

První pokus o předávku peněz, které měl z Heinekenova domu v městečku Noordwijk na místo určení dopravit neozbrojený policista v označené dodávce, hatí davy novinářů, kteří se shromažďují před domem.

Až po několika dalších dnech mlčení se únosci znovu dostávají do kontaktu s policií prostřednictvím šifrovaných inzerátů v novinách. V mezičase vyšetřovatelé na základě anonymního udání prověřují van Houta a jeho gang.

Jejich podezření sílí, když objevují sklad v západním Amsterdamu a zjišťují, že si pětice mužů pravidelně v čínské restauraci objednává dvě jídla s sebou.

Pět pytlů v odvodňovacím kanálu

Konečně dochází k druhému pokusu o předání výkupného. Policie chce jeho trasu sledovat pomocí kamery pro noční vidění, ale kvůli technickým problémům tento její záměr selhává.

Neozbrojený policista má opět shodit výkupné odvodňovacím kanálem z dálničního mostu. Místo je vyznačené dopravním kuželem. Tentokrát se dílo daří, pět poštovních pytlů s penězi propadá kanálem a přistává na korbě připraveného malého náklaďáku.

Únosci ujíždějí nepozorováni k lesu na jihozápadě Amsterdamu, kde peníze zakopávají v sudech. Z místa činu odjíždějí typickým holandským způsobem, tedy na kolech.

Proč jdete tak pozdě?

Policie však kolem nich krouží už velice blízko, proto se následujícího dne únosci scházejí, aby se domluvili na dalším společném postupu. Ve hře je i opuštění země.

Mezitím policie, která přes zaplacené výkupné nedostává žádné instrukce, kde rukojmí hledat, podniká na vlastní pěst razii do podezřelého skladu v západním Amsterdamu. Zprvu ji zmate falešná zeď, nakonec ale objeví Heinekena s Dodererem.

Majitel pivovaru je prý vítá slovy: „Nemohli jste přijít trochu dřív?“

Smutný osud vůdce gangu

Nad únosci se smráká. Van Hout s Holleederem se rozhodují utéct do Paříže, pak se schovávají na různých místech ve Francii, aby následně uprchli do Karibiku. Odtud jsou ale vydáni zpět do Nizozemska, kde jsou v roce 1987 obviněni z únosu.

Po propuštění z vězení si van Hout dál libuje v luxusu a stává se neoficiálním bossem nizozemské mafie zvané Penose. V roce 2003 je pak zastřelen při odchodu z jedné amsterdamské restaurace.

Zrada z řad nejbližších

Zradil ho člověk nejbližší, kamarád a švagr, Willem „Wim“ Holleeder. Záznamy o připravovaném útoku na van Houta tajně pořizuje Hollenderova manželka Astrid. Na jejich základě je usvědčen a obviněn z dalších trestných činů a hrozí mu doživotí.

Nepříliš slavně dopadají i další členové gangu. Joe Boellard je odsouzen ke 12 letům ve vězení, v base si musí následně odsedět ještě dalších 10 let za zabití celníka.

Peníze nalezené v lese

Frans Meijer se vzdává policii poté, co na opuštěné pláži spálí svůj podíl z výkupného. Před zakopáním peněz do země si totiž únosci mezi sebou rozdělují 2,5 milionu dolarů.

Skrýš s penězi pak objevují náhodní návštěvníci lesa, kteří o svém nálezu informují policii. Meijer předstírá psychickou poruchu, proto je odvezen do léčebny, odkud prchá do Paraguaye. V roce 2002 je však vydán zpět do Nizozemska.

Nejmladší člen gangu, Martin Erkamps, kterému je v době Heinekenova únosu pouhých 21 let, je odsouzen k devíti letům vězení. Po propuštění je v roce 1996 znovu zatčen, tentokráte za pašování drog ve Španělsku.

Mučení pivem od konkurence

Freddy Heineken si po únosu jen upevňuje renomé tvrďáka, kterého jen tak něco nerozhází, dokonce je o tom, co zažil, schopen vtipkovat, když na večírku s přáteli pronáší:

„Mučili mě… Nutili mě pít Carlsberg!“ Přesto ho nepříjemný zážitek poznamenává více, než si je i on sám ochoten připustit.

Dál pevnou rukou až do roku 1989 řídí své pivní impérium, v čele jeho představenstva zůstává až do roku 2001, nicméně z okouzlujícího obchodníka hýřícího bonmoty se stává do sebe uzavřený člověk, který si chrání své soukromí.

Bezpečnost nade vše

Zakládá si vlastní bezpečnostní agenturu, do jejíchž řad přijímá i několik bývalých policistů, svůj dům i zahradu si nechává zabezpečit nejpokročilejšími bezpečnostními systémy a cestuje výhradně v neprůstřelném autě.

V jednom ze zřídkavých rozhovorů pro tisk vysvětluje své chování následovně: „Můžu se kdykoli sebrat a letět do Karibiku… Ale nikdy už nevyrazím v Amsterdamu do kina.“ Heineken umírá v roce 2002 na zápal plic ve svém domě v Noordwijku, obklopený rodinou.

Víte, že

Únos Freddyho Heinekena byl zfilmován hned dvakrát, ve snímku z roku 2013 ho ztvárňuje Anthony Hopkins.