Bývalý pasák prasat Vavřinec Procházka se 21. června 1689 pohybuje jako v transu. Má zásobu doutnáků a třaskavin. Zapaluje další a další domy. Se samolibým uspokojením se dívá, jak silný vítr žene plameny po pražských střechách.

Konečně se o něm, bezvýznamném človíčkovi dozví celý svět. Co na tom, že se mrtví při jeho útoku počítají na stovky…

Generál Ezechiel du Mas (1630–1704), oblíbenec francouzského krále Ludvíka XIV. (1638–1715), trpí posedlostí vypálit protifrancouzskou Evropu.

Důstojník Jiří Sedmihradský za tím účelem cvičí jednotku žhářů – českých agentů ve francouzských službách. Do Čech posílá asi 150 záškodníků převlečených za mnichy či vojenské vysloužilce.

Nastává den D, 21. červen 1689. Vavřinec Procházka (1660–1689) s ostatními zapaluje jednu budovu za druhou.

Nedostatek stříkaček 

Boj s požárem probíhá ručně, stříkaček je ale málo. Popelem proto lehne na Starém a Novém Městě asi 800 domů, šest kostelů a deset synagog. Pražané jsou vyděšení, ale brzy narazí na několik žhářů, kterým se nepovede utéct. Lynčují je a házejí do ohně.

V obci Krč u Protivína se podaří dostihnout i Procházku. Trest ho nemine. Se svými kumpány je částečně uškrcen a pak shoří na hranici.

Snaha zamezit propříště podobné zkáze přiměje radní Nového Města k vytvoření prvního požárního řádu, který přesně vymezuje místa, na nichž musí stát „dva vozy obité s třemi žebříky a s háky“.

Určuje také, aby „mimo velké stříkačky ve dvoře obecním i v některých menších ještě více jich bylo a aby byly ruční stříkačky od některých cechů zaopatřeny“.

Reforma požární ochrany

Později v 18. století dochází k reformě požární ochrany. Velitelem zásahu se stává městský hejtman, úředníci a zřízenci mu pomáhají. Od roku 1821 ustavují pražští radní tzv. požární zálohy.

Hlídky pracují od listopadu do dubna od páté odpoledne do rána, od května do října od osmé večer do ranních hodin. Uvažuje se i o stálých požárnících, ale vývoj zarazí revoluční rok 1848.