„Hledám investora pro výrobu motorových vozů,“ svěřuje se roku 1898 hrabě Emanuele Cacherano z Bricherasia (1869–1904) starostovi italské obce Villar Perosa Giovannimu Agnellimu (1866–1945). Nasadí mu tím brouka do hlavy.
Brzy se ale zrodí spolupráce. Agnelli a Cacherano 11. července 1899 zakládají firmu Fabbrica Italiana di Automobili Torino, zkráceně Fiat. Agnelli se rok poté stane i jejím generálním ředitelem. V továrně v turínské ulici Corso Dante získává práci 35 dělníků.
Za rok sestaví 24 aut a šikovný obchodní k Agnelli je dokáže prodat. Rozumí reklamě. Sází i na účast na automobilových závodech, kde pravidelně vítězí jejich jezdec Vincenzo Lancia.
Testovací okruh na střeše
Za deset let se Fiat vyšplhá mezi světovou špičku a vyrábí nejenom automobily, ale i lodní motory, kuličková ložiska a nákladní vozy. Pro 2500 zaměstnanců a roční produkci 1215 vozů malá továrna už dávno přestane stačit.
Poblíž Turína proto vzniká nová pětipatrová budova, která má dokonce na střeše testovací okruh – tehdy naprostý světový unikát. První světová válka samozřejmě změní výrobní program, vznikají tu třeba i kulomety nebo motory pro ponorky.
Ovšem jakmile se dobojuje, Fiat se plně se vrací k výrobě aut.
Překoná půlmilionovou hranici
Jediným majitelem a předsedou představenstva se stává Agnelli roku 1920. Ačkoli se pak Itálie ocitne pod nadvládou diktátora Benita Mussoliniho (1883-1945) a Fiat musí dát přednost domácímu trhu před zahraničím, úspěch značky to nijak nepoškodí.
Naopak, přinese to nové modely 508 a potom Topolino, vůbec nejmenší vyráběný vůz na světě. Šikovného vozítka se vyrobí přes půl milionu kusů. Revolucionářům v roce 1945 ale není Agnelliho chování po chuti a z vedení automobilky ho odstaví.
Rodina si pak musí počkat 21 let, než firmu znovu ovládne.