Legenda mezi básníky, dobrodruh, svůdce, inspirátor, který ovlivní nejednu generaci poetů a nakonec vyrazí do války, aby se tam nastydl a zemřel v posteli.

George Gordon Byron (1788–1824) se rodí s vrozenou vadou nohy a celý život kulhá. Matka ho nenávidí a občas ho mlátí pohrabáčem, otec, přezdívaný Šílený Jack, se uchlastá, když jsou chlapci tři roky. To není dvakrát šťastné dětství.

Chromá noha, bystrý mozek

Osud mu do vínku dá pohlednou tvář a celoživotní trauma způsobené vrozenou vadou. Diparetická forma dětské mozkové obrny jejíž součástí je ochrnutí dolních končetin zaviní, že Byron celý život kulhá.

Možná i proto se celý život snaží dokázat, že mu špatná noha nebrání dokázat cokoli si usmyslí. Ve škole vyniká sečtělostí, rozhledem a navzdory svému hendikepu také sportovními výkony.

Je mu třináct, když zdědí po prastrýci titul barona, jen o kousek víc, když ho o panictví připraví sestra jeho chůvy, a o pár měsíců víc, když získá další celoživotní trauma poté co prožije první platonickou lásku k dívce, která ho pro jeho hendikep odmítá.

Manželka jako alibi

Vyroste z něj nejen nejslavnější anglický básník, ale také zřejmě nejslavnější anglický zhýralec. Jeho extravagantní skandály, zejména ty sexuální, jsou stejně slavné jako jeho dílo.

Vlastní sbírku pubického ochlupení svých milenek a také milenců, kterých jeho náručí údajně během jednoho roku projde téměř 250. Historie naznačuje, že je mezi nimi také jeho o čtyři roky starší nevlastní sestra Augusta Leighová (1783-1851).

Poprvé se s ním setkává roku 1805. Augusta se stává jeho důvěrnicí, které se svěřuje zejména s problematickým vztahem k matce.

Když se začnou šířit pověsti o jejich incestním vztahu, Byron, aby chránil její pověst, se ožení s prudérní baronkou Annou Isabellou Milbankeovou (1792-1860). Což mu však údajně nebrání pokračovat ve vztahu se sestrou.

Manželství je pro Annu takovým peklem, že nakonec zoufale žádá o pomoc i Augustu. Ta sice přijede a vyšilujícího Byrona zklidní, Anna však později naštvaně tvrdí: „Poslal mě do postele, aby mohl trávit čas s ní.“

Dokázala ho rozesmát

Důkazem incestního vztahu pak mají být nejen Byronovy milostné básně věnované sestře, ale také mnohem hmatatelnější důkaz. Její dcera Medora (1814–1849), o které básník mluvil jako o své neteři, ale také dceři.

Historikové jsou však v otázce tohoto mileneckého vztahu opatrní, byť ho nevylučují. Spíše se snaží zjistit co zhýralce Byrona přitahuje k ženě, kterou nezajímá jeho poezie a je buď těhotná, nebo se stará o malé děti. Odpověď zní – pochopením a humorem.

Dokáže totiž Byrona rozesmát. Má skvělé imitační schopnosti, stejný smysl pro humor a dokáže tropit legraci sama ze sebe. A možná také proto, že ho jako jedna z mála žen dlouho odmítá. Což je věc, na kterou není jako lamač ženských srdcí zvyklý.

Smrt je krutý žertéř

V roce 1823 vyrazí do Řecka, aby se tu zapojil do osvobozeneckého boje proti nadvládě Osmanské říše. Moc se mu nedaří.

Spojí se sice s řeckým státníkem Alexandrosem Mavrokordatosem (1791-1865), se kterým plánují útok na tureckou pevnost Lepanto u ústí Korintského zálivu. Jenže dřív, než stihnou vyplout, Byron v únoru 1824 onemocní.

Podle všeho malárií, kterou se lékaři bohužel snaží léčit pouštěním žilou, což pochopitelně Byrona ještě víc oslabí. Ač nakonec dokáže malárii zkrotit, do cesty k uzdravení se mu postaví silné nachlazení. A lékaři opět neumí nic jiného než pouštět žilou.

Zákrok je navíc proveden nesterilním nástrojem, který k malárii a nachlazení přihodí ještě otravu krve. To už tělo neustojí a Byron 19. dubnu umírá ve věku pouhých 36 let.