Nejrůznější skřeky, vrčení, cvrlikání či třeba pípání. Zvířata mají na první pohled jen velmi omezené možnosti, jak se mezi sebou domluvit. To ale neznamená, že si nejsou schopná mezi sebou sdělit spoustu důležitých informaci
1. Velryby si dávají jména i příjmení
O koho jde: Vorvaň obrovský
Dánská univerzita v Aarhusu sledovala zvukové projevy vorvaňů v Karibiku a podařilo se jim při tom nahrát okolo 4000 zvuků jedné skupiny kytovců. Při analýze vědci zjistili, že v jednom rodinném klanu používají jednotlivé velryby cosi jako volací znak určující, kdo právě „mluví“. Vědci jsou navíc přesvědčeni, že existuje i kód, který užívá rodinný klan při setkání s jinou skupinou velryb. Tedy jakási obdoba příjmení.
2. Včelí tanec vysvětluje, kde je něco k snědku
O koho jde: Včela medonosná
Když jedna z včel objeví zdroj potravy, ostatní ji pak neomylně následují. Jak jim vysvětlí, co našla a kde? Používá k tomu hned dva různé druhy tanců. Pokud se zdroj potravy nachází v okruhu zhruba 50 metrů, tančí včela dokola a točí se přitom střídavě doleva i doprava zhruba 30 vteřin. Pokud objevila potravu ve vzdálenějším okolí, opisuje při tanci tvar osmičky. Doba a směr tance po této přímce označuje vzdálenost a polohu potravy.
3. Brazilské opice si vytvořily vlastní poplašný systém
O koho jde: Titi černočelý
Titie, žijící na stromech, ohrožují dravci, kteří se dají rozdělit do dvou hlavních skupin – na suchozemské a ptáky. Aby byly schopní se jejich útokům bránit, vyvinul si tento druh primátů výstražný systém varovných výkřiků. Druh a skladba varovných výkřiků se liší nejen podle toho, jestli jde o suchozemského savce či dravého ptáka, ale také podle toho, jestli se v té chvíli nachází na zemi či na stromě.
4. Zubři hlasují o tom, kam vyrazí stádo na pastvu
O koho jde: Zubr evropský
Zubří pomocí voleb řeší, kam se stádo vydá, zda třeba na pastvu či k vodě. Každý člen stáda se při tom postaví směrem, kterým by se právě on chtěl vydat. Po chvíli pak do jednoho z těchto směrů vyrazí první zubr, nejčastěji dominantní samice. Pokud většina uzná, že je to dobrý nápad přidají se i ostatní. Pokud ne, stádo se na chvíli roztříští do skupin. Nakonec ale ostatní následují tu největší z nich.
5. Hlodavci si štěkají o tom, kdo jde i jak je oblečený
O koho jde: Psoun prériový
Ve štěkotu psounů se přenáší pozoruhodné množství informací, dokonce používají zvuky, které svou funkcí vzdáleně připomínají lidská slovesa a podstatná jména. Používají je pak hlavně jako varování před predátory. Psouni dokážou pomocí speciálních výrazů říct ostatním, jde-li o kojota, hada či třeba káně nebo člověka. Komentují dokonce i jeho výšku či spíše velikost. Psouni z různých regionů mají navíc vlastní přízvuk či dialekt.
Houkají sirény, majáky svítí jak na Silvestra. „Máte právo nevypovídat. Vše, co od této chvíle řeknete, může být použito proti vám,“ slyší pachatelé Mirandu. Formulaci se říká podle násilníka z Arizony, který kdysi vydělá na chybě strážců zákona. Už od mládí je pěkný výlupek. Ernesto Miranda (1941–1976) z Arizony přijde v dětství o maminku a nemůže otci zapomenout, […]
Chlebu s máslem to spolu dokonale ladí a tvoří tak základ nejedné kuchyně. Kdy na to ale lidé přišli a poprvé si namazali krajíc? Odpověď je vlastně tak trochu zamotaná… Odskočme si na chvilku do Polska, kam na počátku 16. století proniká Řád německých rytířů. Vojáci tu padají jako hrušky a není to jen vinou […]
Za touhu pořídit ty nejúžasnější snímky probouzející se sopky zaplatí fotograf Robert Landsburg (1931-1980) životem. Jeho tělo se však najde a fotky vyvolají! A i ony přispějí k tomu, že se hrůzná sopečná erupce stane tou nejlépe zdokumentovanou v dějinách. Co se s tu horou proboha děje? Na severním svahu starovulkánu St. Helens v americkém […]
Smrt. Už ta sama o sobě, nijak blíže nespecifikovaná, nám všem nahání hrůzu. Kdy zemřeme, jak zemřeme a hlavně – bude nás to bolet? A co teprve chvíle, kdy mrtví nejste, zatímco ostatní se ale domnívají, že ano? Mrkněte se s námi na několik případů lidí pochovaných zaživa.
Ostrov Madagaskar vydal paleontologům fosilii zvláštního prehistorického savce z dob dinosaurů, který byl velký zhruba jako dnešní kočka a jenž nese skutečně unikátní pojmenování. Nalezené zvíře získalo jméno Adalatherium hui, přičemž adalatherium by se volně dalo přeložit jako „šílený tvor“. Druhá část pojmenování je odkazem na vědce Jao-ming Chua, jenž na objevu pracoval. „Jeho unikátní […]
Nakydají na něj hnůj, ze kterého se pak jen těžko vyhrabává. Přezdívka „Hitlerův papež“ tíží jeho jméno jako sedlo divokého koně. A nezmizí ani říjnu 1958, když si ho Pán vezme k sobě. S Hitlerem (1889 – 1945) má papež Pius XII. (1876–1958) leccos společného. Třeba to, že oba jsou vychováváni jako katolíci. Nebo že […]
