Nejrůznější skřeky, vrčení, cvrlikání či třeba pípání. Zvířata mají na první pohled jen velmi omezené možnosti, jak se mezi sebou domluvit. To ale neznamená, že si nejsou schopná mezi sebou sdělit spoustu důležitých informaci
1. Velryby si dávají jména i příjmení
O koho jde: Vorvaň obrovský
Dánská univerzita v Aarhusu sledovala zvukové projevy vorvaňů v Karibiku a podařilo se jim při tom nahrát okolo 4000 zvuků jedné skupiny kytovců. Při analýze vědci zjistili, že v jednom rodinném klanu používají jednotlivé velryby cosi jako volací znak určující, kdo právě „mluví“. Vědci jsou navíc přesvědčeni, že existuje i kód, který užívá rodinný klan při setkání s jinou skupinou velryb. Tedy jakási obdoba příjmení.
2. Včelí tanec vysvětluje, kde je něco k snědku
O koho jde: Včela medonosná
Když jedna z včel objeví zdroj potravy, ostatní ji pak neomylně následují. Jak jim vysvětlí, co našla a kde? Používá k tomu hned dva různé druhy tanců. Pokud se zdroj potravy nachází v okruhu zhruba 50 metrů, tančí včela dokola a točí se přitom střídavě doleva i doprava zhruba 30 vteřin. Pokud objevila potravu ve vzdálenějším okolí, opisuje při tanci tvar osmičky. Doba a směr tance po této přímce označuje vzdálenost a polohu potravy.
3. Brazilské opice si vytvořily vlastní poplašný systém
O koho jde: Titi černočelý
Titie, žijící na stromech, ohrožují dravci, kteří se dají rozdělit do dvou hlavních skupin – na suchozemské a ptáky. Aby byly schopní se jejich útokům bránit, vyvinul si tento druh primátů výstražný systém varovných výkřiků. Druh a skladba varovných výkřiků se liší nejen podle toho, jestli jde o suchozemského savce či dravého ptáka, ale také podle toho, jestli se v té chvíli nachází na zemi či na stromě.
4. Zubři hlasují o tom, kam vyrazí stádo na pastvu
O koho jde: Zubr evropský
Zubří pomocí voleb řeší, kam se stádo vydá, zda třeba na pastvu či k vodě. Každý člen stáda se při tom postaví směrem, kterým by se právě on chtěl vydat. Po chvíli pak do jednoho z těchto směrů vyrazí první zubr, nejčastěji dominantní samice. Pokud většina uzná, že je to dobrý nápad přidají se i ostatní. Pokud ne, stádo se na chvíli roztříští do skupin. Nakonec ale ostatní následují tu největší z nich.
5. Hlodavci si štěkají o tom, kdo jde i jak je oblečený
O koho jde: Psoun prériový
Ve štěkotu psounů se přenáší pozoruhodné množství informací, dokonce používají zvuky, které svou funkcí vzdáleně připomínají lidská slovesa a podstatná jména. Používají je pak hlavně jako varování před predátory. Psouni dokážou pomocí speciálních výrazů říct ostatním, jde-li o kojota, hada či třeba káně nebo člověka. Komentují dokonce i jeho výšku či spíše velikost. Psouni z různých regionů mají navíc vlastní přízvuk či dialekt.
Napíná nohy, seč mu síly stačí, ten dusot je ale čím dál hlasitější. A pak to přijde. Ukrutná bolest v zádech. To jimi projel jeden z ostrých býčích rohů. Nešťastník padá na zem jako podťatý. Na rozloučenou mu zvíře ještě kopyty vyrazí zuby. A tomu se ve Španělsku říká zábava. Svatý Fermín by se asi […]
Když někdo zívne, v ospalce se mění postupně skoro všichni v místnosti. To je známá věc. Ovšem věděli jste o tom, že tato řetězová reakce rozhodně nekončí jen u lidí? Zívání po nás opakují především psi. Zajímavý jev zaměstnává hlavy vědců už řadu let a ještě donedávna převládal názor, že čtyřnozí společníci tak zkrátka vyjadřují […]
Kdo se domnívá, že analýza vlivu člověka na produkci oxidu uhličitého je až otázkou posledních let, plete se. Počátky výzkumu skleníkového efektu se datují do 50. let 19. století. Anglický fyzik John Tyndall (1820–1893) tehdy sestrojil přístroj pro sledování, jak dokážou plyny absorbovat infračervené záření. Během svého výzkumu došel v roce 1859 k závěru, že kyslík energii záření […]
Sluch je vedle zraku nejdůležitějším lidským smyslem. Díky němu se můžeme vyhnout nebezpečí, naslouchat svým blízkým i komunikovat se svým okolím. Přesto je lidský sluch v porovnání se sluchem jiných živočichů na velmi nízké úrovni. Kdo jsou největší sluchoví šampioni zvířecí říše? Živočichem s nejlépe vyvinutým sluchem není netopýr nebo delfín, ale na pohled velmi […]
Večerní směna na vysílací stanici v německých Gliwicích probíhá rutinně. V tom se rozletí dveře, do místnosti se nahrnou vojáci oblečení do polských uniforem a samopaly střílí výhrůžně do stropu. Velitel převlečeného oddílu esesáků se chopí vysílačky a odvysílá: „Tady Gliwice, rozhlasová stanice je v polských rukou!“ Němcům naaranžovaný útok poslouží jako záminka k invazi do Polska. Napětí mezi nacistickým Německem […]
