K vynálezu nejstarší známé výbušniny na světě, střelného prachu, došlo ve starověké Číně někdy kolem 7. až 9. století př. n. l.

Jak už to tak bývá, k objevu došlo zcela náhodou, to když se čínští alchymisté snažili nalézt ty správné přísady pro elixír věčného života. Směs černé barvy, kterou vytvořili, zahrnovala kombinaci mletého dusičnanu draselného, dřevěného uhlí a síry.

Kde našel využití?

Nejprve byl střelný prach využíván jako přísada v lékařství, později našel uplatnění pro ohňostroje a signální rakety. První ohňostroje se objevily v období vlády dynastie Sung (960–1279 n. l.).

Byly vyrobené z bambusových klacíků naplněných střelným prachem. Až o mnoho let později se přišlo na to, že když se přidávají různé kovy, ohňostroj mění barvu. Číňané si postup výroby nechávali po dlouhá léta pro sebe, protože věděli, že se jedná o mocnou zbraň, tajemství výroby se však podařilo získat evropským obchodníkům.

Z Číny až do Evropy

Ve spisu z roku 1044 sepsané Cengem Goliangem nazvané Sbírka nejdůležitějších vojenských technik jsou popsány tři různé směsi střelného prachu, což znamená, že k objevu došlo pravděpodobně dříve. Do Evropy se směs dostala během 13. století.

Výbušné dělové koule vyrobené ze železa měly tvar duté koule naplněné střelným prachem. Nejstarší doklady o použití těchto koulí v Evropě jsou z 16. století.