V době napoleonských válek (1803–1815) se proslaví francouzský vojenský chirurg Jean Dominique Larrey (1766–1842). Osobní lékař císaře Napoleona I. Bonaparta vynalezne polní sanitku – pohyblivé pracoviště, které pomáhá během válečného tažení.

Francouz Charles-Gabriel Pravaz (1791–1853) je šikovným lékařem i technikem. Proto se mu v roce 1831 podaří sestavit první použitelnou injekční stříkačku.

Skládá se z dutého skleněného válce s koženým pístem a našroubované duté jehly s ostrým koncem nebo kanyly. Horečka omladnic kosí v 19. století hromadně novopečené matky. Problém vrtá hlavou rakouskému lékaři Ignáci Semmelweisovi (1818–1865).

V roce 1847 přijde na to, že nákaza se přenáší neumytýma rukama. Proto v porodnici nařizuje dezinfekci rukou chlorovou vodou.

Průkopnice narkózy a výzkum mikroživota

V roce 1846 proběhne v americkém Bostonu první operace s použitím éteru pro znecitlivění. Průkopnicí narkózy se stává i britská královna Viktorie (1819–1901), která si při porodu svého sedmého dítěte v roce 1853 nechá podat chloroform.

Úlevu od bolesti si pak chválí. Francouz Louis Pasteur (1822–1895) způsobí doslova lékařskou revoluci. Odhalí mechanismus působení mikroorganismů na člověka a založí vědeckou disciplínu zvanou mikrobiologie. Nastartuje éru zkoumání původců nemocí a tím i hledání jejich účinné léčby.

Objevitelé bacilů a penicilínu

Německý bakteriolog Robert Koch (1834–1910) roku 1882 popíše bacil tuberkulózy o rok později i cholery. V roce 1884 představí světu tuberkulin, lék a očkovací látku proti tuberkulóze. Bohužel se ukáže jako neúčinná.

Roku 1928 si skotský lékař Alexander Fleming (1881–1955) všimne, že mu v Petriho misce s bakteriemi roste plíseň a umí zahubit bakterie kolem sebe.

Výsledky jeho pozorování později v roce 1939 použijí Angličané Howard Florey a Ernst Chain a izolují penicilin.