„Musíme černošským otrokům používání bubnů zakázat,“ rozhodnou se roku 1883 britští kolonizátoři na karibském ostrově Trinidad. „Mohli by s nimi posílat tajné zprávy nebo dokonce zorganizovat vzpouru proti nám,“ myslí si.
Jenže černoši si se zákazem poradí po svém. Bubnovat klidně můžou i na vyřazené nádobí.
Vibrování struny se mění ve zvuk ostře bodající do uší. Harmoše, sluha egyptské královny Hatšepsut (vládne 1479/1473 – 1458/1457 př. n. l.), chvíli něco kutí se strunami, a když do nich hrábne znovu, místností paláce se rozezní jasný tón.
Právě naladil svůj milovaný nástroj, pradědečka současné kytary. Oblíbí si ho natolik, že se s ním dokonce nechá i pohřbít. Když muslimští Maurové na začátku 8. století n. l.
odplouvají na dalekou cestu na jih pyrenejského poloostrova, s sebou si berou i předchůdce kytary a domácí Španělé podlehnou jeho kouzlu.
Tři struny stačí
Nástroj: balalajka
Vznik: 17. století, Rusko
Hráč stojící pod okny vesnické chalupy sáhne na podivný předmět trojúhelníkovitého tvaru s dlouhým krkem. Tři struny domry se rozezní táhlou milostnou písní. Chvíli se nic neděje a pak z okna konečně vykoukne mladá dívka a přiloží prst k ústům.
„Tiše, naši už spí,“ zašeptá. V Rusku se objevuje třístrunný nástroj zvaný domra už za vlády cara Petra I. Velikého (1672 – 1725).
Později se mění podoba domry v současnou lidovou balalajku, jejíž obrovskou popularitu má na svědomí hlavně ruský hudebník Vasilij Vasiljevič Andrejev (1861 – 1918).
Šamanské čarování
Nástroj: bubny Djembe
Vznik: 3. století n. l., západní Afrika
Africký šaman usedne k bubínku. Ještě než nástroj vydá jakýkoli zvuk, všichni se kolem něj rozestoupí v uctivé vzdálenosti. Členové kmene považují jeho nástroj za posvátný předmět, na který smějí hrát jenom vybraní lidé při slavnostních příležitostech.
„Bubny různých tvarů a velikostí u západoafrických černochů, novoguinejských Papuánců a jiných domorodých kmenů daleko překračují čistě hudební účely a slouží především k dorozumívání na velké vzdálenosti,“ vysvětluje jejich význam hudební historik Alexandr Buchner (1911 – 2000).
Hodí se i nádobí
Nástroj: ocelové bubny
Vznik: po roce 1883, Karibik
Dunivý zvuk duté oceli se rozléhá po pláži. Několik bubeníků zkouší své nástroje, které překvapivě tvoří prázdné sudy od nafty. Používá se buď jenom uříznutá horní část s víkem, nebo rovnou celý sud.
Různé tóny bubeníci docílí úderem na kladivem vyklepané plochy. Karibští hudebníci k těmto nástrojům přišli originálním způsobem.
Koloniální vládci zakazovali otrokům, aby používali svoje tradiční bubny potažené kůží a ti tak vzali zavděk tím, co měli zrovna doma po ruce, třeba i sudem nebo i starou ocelovou pánví.
Jak vyhnat mravence
Nástroj: didgeridoo
Vznik: 30 000 – 40 000 př. n. l., Austrálie
Aboriginec, domorodý Australan, hledá suché dřevo, aby mohl rozdělat oheň, když kousek od své nohy uvidí kmen eukalyptu. Sáhne po něm a povšimne si, jak z jeho dutiny vybíhají zmatení termiti.
Přijde mu líto, že by se mravenci měli stát živou pochodní, a tak větvičku přiloží ke rtům a chce je vyfouknout. Sice se mu nepodaří tvory vyhnat, ale vzduch proudící z jeho úst do dutiny vyloudí zvláštní zvuk.
Objevil hudební nástroj, který se v tradiční podobě skládá z termity vyžraného kmínku eukalyptu opatřeného náustkem z včelího vosku.
