Za knězem Bogdanem Stepienem přichází muž, který se léčí z drogové závislosti. Duchovní se s ním vydává do kaple, kde se za narkomana modlí. V tu chvíli se muž zadívá na Stepiena takovým pohledem, až se kněz zachvěje hrůzou. Není snad tento člověk v moci Satana?

Ze světa stále častěji přicházejí zprávy o provádění exorcismu. Tento fenomén se nevyhýbá ani České republice. Zatímco do nedávna měl na našem území pověření k vymítání ďábla pouze jeden kněz, nyní jich už u nás působí osm.

Jde o reakci na sílící vliv nadpřirozeného zla ve světě? Nebo se z nějakého důvodu lidé navracejí k dávným pověrám? A pokud se skutečně po naší zemi pohybují démoni, co jim dodává sílu?

Boj s konkurencí, nebo vážné varování?

Katoličtí kněží, ať už exorcisté či nikoli, viní z rostoucího vlivu zlých duchů pochopitelně odvrácení se od křesťanské víry.

V největším ohrožení jsou podle jejich slov lidé, kteří se zabývají takzvanými esoterními praktikami – věštěním, léčitelstvím, magií apod. Odsuzují duchovní katolické církve esoterismus jenom proto, že tyto nauky jim odvádějí z kostelů věřící?

Nebo k sobě lidé zabývající se výkladem budoucnosti a podobnými činnostmi skutečně nevědomky zvou nějaké temné síly? Při svém výkladu nemohou zástupci nejpočetnější křesťanské odnože zapomenout ani na satanisty.

O tom, jak může být zájem o satanismus nebezpečný, vydává svědectví kněz Miloslav Fiala (*1928), který se ovšem sám exorcismu nevěnuje.

Posedlost, či duševní choroba?

Fiala vzpomíná, jak za ním jeden z věřících přivedl svoji známou, studentku psychologie. Ta se několikrát jako pozorovatelka účastnila satanistických obřadů.

Po těchto setkání se prý předtím velice schopná studentka nebyla schopná řádně naučit na žádnou zkoušku. Kněz se s mladou ženou dává do hovoru a nepozoruje na ní nic neobvyklého. Změna však nastane, když muž, který vysokoškolačku přivedl, prohlásí:

„Jsem přesvědčen o tom, že ji ovládá nějaká neznámá síla.“ V tu chvíli ženiny rysy strnou a její rysy se sevřou. „Ty se na mě nedívej.

Ta síla, co je ve mně, je silnější než všichni faráři dohromady!“ Poté knězi, k němuž se do tohoto okamžiku chovala zdvořile, ještě asi čtvrt hodiny nadává.

Fiala je přesvědčen o tom, že změnu jejího chování zapříčinilo právě ono slovo „síla“, protože zlí duchové údajně často reagují na určitá kontaktní slova.

Je tato příhoda důkazem, že ženu skutečně cosi ovládalo, byla duševně nemocná, nebo si chtěla z duchovního vystřelit a celou scénu dobře zahrála?

Bojovník se zlem?

Mnohem více zkušeností s působením zlých sil má polský duchovní Bogdan Stepien (*1961), který je pověřeným exorcistou ostravsko-opavské diecéze. (Diecéze je správní jednotka katolické církve, v jejímž čele stojí biskup.

Česká republika má celkem osm diecézí.) Ten se prý během výkonu své praxe setkal například s mužem, který se léčil z drogové závislosti. Ve chvíli, kdy se za něj začal modlit, bylo mu prý jasné, že jeho problém je mnohem závažnější, než se domníval.

Při modlitbě se totiž náhle muž na kněze zahledí pohledem, z nějž jde hrůza. „Pokud by někdo viděl tento pohled a nevěřil v existenci Satana, jsem si jistý, že by změnil názor,“ tvrdí Stepien.

Polský farář údajně řešil také případ, kdy rodiče obětovali vlastní dítě Satanovi. Za nebezpečná považuje exorcista i homeopatika. Tvrdí, že následkem podávání těchto přípravků se například stalo, že malý chlapec požádal matku o sklenku krve.

Opravdu je možné, aby homeopatika měla takový zhoubný vliv? Není posedlost jenom projevem psychického onemocnění? Čeští exorcisté tvrdí, že podezření z posedlosti vždy konzultují s psychiatry a psychology.

Tak určí, jestli je člověk jenom duševně nemocný, či je ovládán démonem. Měli bychom se bát nadpřirozeného zla?