„Chci mrkvovou polévku,“ škemrá v polovině 70. let 20. století malé dítě. Zeleninu v oblibě nemá, ale na sladké oranžové mrkvi si pochutná. Původní mrkev ale vypadá úplně jinak.
Kořen této zeleniny se v minulosti vyznačuje bílým, žlutým nebo fialovým odstínem a má vláknitější strukturu než dnes. Roste hlavně v Asii, především v oblasti dnešního Afghánistánu, Iránu a Iráku a postupně se dostává do Evropy.
![I když existují různé legendy, Vílém I. Oranžský nemá s mrkví nice společného. F: Adriaen Thomasz. Key/Creative Commons/Public domain](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2021/12/2-34.jpg)
Romantický příběh
Holanďané ji údajně na počest Viléma I. Oranžského (1533‒1584) a jeho boje za svobodné Nizozemí šlechtí tak dlouho, až získá oranžovou barvu a mnohem lepší chuť.
Pro tento poněkud romantický příběh ale neexistuje žádný věrohodný historický důkaz.
![Mrkev může mít různé barvy – i bílou nebo fialovou. FOTO: pixabay](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2021/12/3-35-768x1184.jpg)
Znali ji už Řekové
I když se v období 10. ‒18. století se v Evropě vyskytuje hlavně žlutá a fialová mrkev, už v Kodexu Juliany Anicie, sepsaném v Konstantinopoli kolem roku 515, najdeme obrázek mrkve oranžové barvy.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Jde o kopii, originál vědeckého spisu s obrázky rostlin a zvířat vytvořil už řecký lékař Dioscorides (40‒90), takže oranžovou mrkev lidé zřejmě znali už v 1. století.