Sbírá po zemi kousky kamenné desky, kterou před chvilkou vzteky hodil na zem. Jednotlivé úlomky obsahují písmenka. „Složit a zase rozložit,“ bleskne mu hlavou. Alespoň tak podle legendy přišel Gutenberg na způsob výroby knih. Skutečnost je ale nejspíše prozaičtější…

Kniha se ve středověku stává luxusním zbožím určeným jenom pro hrstku vyvolených boháčů. Bohatě iluminovaná díla, která opisují mniši v klášterech, mohou dosáhnout hodnoty i celého panství. Jejich ruční zhotovení totiž trvá dlouho a je nesmírně pracné.

V 15. století ale přichází zlom. Němec Johannes Gutenberg (1397/1400–1468) nenechá ve výrobě knih kámen na kameni nebo spíše literu na liteře.

Přijde na způsob, jak z jednotlivých písmenek sestavit stránku knihy, vytisknout ji pomocí lisu a barvy na papír a pak litery opět rozebrat. Způsobí tím revoluci, protože knihy je od této chvíle možné vyrábět masově. Jeho cesta k vynálezu ale není tak jednoduchá.

Mezi kolegy nezapadne

Johann poprvé zakřičí v kolébce měšťanské rodiny Gensfleischů v Mohuči někdy v letech 1397–1400. Ačkoliv se ještě v polovině 19. století spekulovalo o jeho možném českém původu, ten se nikdy neprokázal.

V Mohuči rodina pobývá až do roku 1411, kdy musí utéct před povstáním proti patricijům. Gensfleischové se usadí v porýnském městečku Eltville a Johann si podle tamějšího rodového sídla Zum Gutenberg vezme nové přízvisko.

Ve Štrasburku se Johann vyučí zlatníkem, mezi svoje cechovní kolegy ale moc nezapadne. Místo aby s nimi šel do hospody, raději se zavře ve své dílně a experimentuje. Pedmětem jeho zájmu ale není zlato a drahokamy.

Zkouší z kovů vytvořit slitinu, ze které by se daly odlévat litery písmen. Přiměly ho k tomu nejspíše zkušenosti s puncovními razidly. Nakonec se jako optimální kombinace ukáže olovo, cín, antimon a bizmut.

Požádá o půjčku

V roce 1437 mu u soudu přišijí, že s jakousi dívkou nedodržel manželský slib, ale jestli si ji skutečně vzal, to netušíme. Někdy kolem roku 1444 ze Štrasburku zmizí a vrací se do Mohuče. Experimentuje dál. Z liter sestaví knižní stranu, kterou zpevní rámem.

Jak ji přenést na papír? Použije lis víno, který si upraví podle svých potřeb. Nad výsledkem si pochvalně mne ruce. Roku 1448 vyrobí první jednolistový kalendář a jeho vize tisknout knihy získává hmatatelné obrysy.

Jenže kde vzít peníze, když nechce možnosti nové technologie halasně roztrubovat? Požádá o půjčku švagra. Díky němu se kolem roku 1450 rozjede v dílně první tiskařský lis. Jenže je potřeba vyrábět další litery, a proto musí požádat o další půjčku.

Obrací se na mohučského měšťana Johanna Fusta (asi 1400–1466), který kývne, protože cítí v kostech, že z toho bude mít zisk. Johann možná rizika nevnímá. Jde za svým snem.

Dílna vyhoří

První dílo voní tiskařskou černí. Píše se rok 1454 nebo 1455 a lis v Gutebergově dílně vychrlil stránky latinské Bible, která se stane první tištěnou knihou na světě. Každou stránku tvoří 42 řádků textu. Nechybí v ní bohaté ilustrace.

Dostupná je ve dvou svazcích, celkem ji tvoří přes 1200 stran. Vznikne 180 kusů, 140 na papíře, zbytek na pergamenu. Dnes ale existuje už 49 kusů a jenom polovička z nich obsahuje oba díly. Johann produkci úspěšně prodá, ale dluh stejně nesplatí.

Fust na něj v roce 1455 podává žalobu s tím, že špatně hospodaří s jeho penězi. Soud dá žalobci za pravdu a Fustovi propadne celá dílna i Gutenbergův majetek.

Novým vedoucím tiskařské dílny se stává Fustův zeť a Gutenbergův tovaryš Peter Schöffer (asi 1425–asi 1503).

Když ale město v noci z 27. na 28. října 1462 přepadne arcibiskup Diether z Isenburgu (asi 1412–1482), dílna vyhoří a zaměstnanci se rozutečou. A Gutenberg? Postupně ztrácí zrak a nakonec oslepne.

Azyl mu tři roky před smrtí poskytne mohučský arcibiskup Adolf II. Nasavský. Chce ale po něm, aby tiskařskému řemeslu vyučil následovníky.