„Když už se chcete zabít, udělejte to doma!“ rozčiluje se pan Blanc, majitel kasina v Monte Carlu. Neúspěšní hráči tu páchají sebevraždy ve velkém. A to podniku nesvědčí.

„Vyberte ty nejspolehlivější zaměstnance. Mám pro ně diskrétní úkol,“ požádá François Blanc (1806–1877) svého podřízeného. Kasino báječně vynáší a monacký vládce, kníže Karel III. (1818–1889), je víc než spokojený.

Hosté se sem hrnou. Jen kdyby tu nebylo tolik sebevražd.

Peníze pro mrtvolu

Navíc se v tisku objevují takové nesmysly, jako že z knížectví vyplouvají dvakrát týdně lodě plné mrtvol, které jsou svrhávány na širém moři do vody. Anebo že kryté vozy sbírají každé ráno po Monte Carlu sebevrahy.

Jak jen se špatné pověsti bránit? François Blanc má plán. „Ještě než přijde policie, strčte tomu nešťastníkovi do kapsy svazek bankovek a případně i milostný dopis,“ sdělí svým zaměstnancům. Sebevražda z nešťastné lásky je dobrý zastírací manévr.

Ovšem jen do té doby, než se tahle finta provalí.

V roce 1913 najde pověřený zaměstnanec v noci na zahradě mrtvolu. Strčí jí do kapsy bankovky a jde ještě na malou procházku, protože policii chce z taktických důvodů zalarmovat až později. Když se vrátí, tělo je pryč.

Na zemi zůstalo jen několik skvrn od kečupu. Není to ale jediný podvod na účet kasina.

Útočí ze všech stran

Jen co manželský pár vyjede z francouzského města Nice na Riviéře na silnici do Monte Carla, málem se vybourá. Zírá na velkou tabuli u silnice, na níž jsou vymalovaní sebevrazi visící na lucernách, prostřelená hlava se kutálí po hracím stole a plačící vdova objímá děti.

Blanc zuří.

Brzy se mu ozvou iniciátoři této akce. „Vyplatíte nám milion franků a my to odstraníme.“ Zkušený obchodník se vydírat nenechá. Tuší, že těmhle vtipálkům brzo dojdou peníze na pronájem reklamní plochy.

Mnohem víc ho znepokojují hlasy, které volají po zrušení kasina v Monaku. Blanc jim i tisku zavře pusu. Zve si do Monte Carla slavné osobnosti, které ho svou prestiží zaštítí.