Brněnští měšťané táhnou ulicí snop slámy. „Máme krále doška,“ vykřikují a ušklíbají se Posmívají se panovníkovi kvůli tomu, že je prý nemanželského původu. Otevřeně dávají najevo svoje opovržení. Jiřího z Poděbrad tím ale z klidu nevyvedou.

Snop slámy, došek, který se používá jako krytina na střechu, symbolizuje člověka nemanželského původu. Když Brňáci vláčí ulicemi svého města slámu a zpívají satirické písničky o „snopkovi“, všichni hned vědí o kom je řeč. Berou si na mušku Jiřího z Poděbrad (1420–1471), který si ale z jejich nadávek nic nedělá. Budoucí český král přichází na svět na jaře roku 1420. Poprvé otevře oči v období mezi 20. a 24. dubnem. Který z uvedených pěti dnů si k příchodu vybral, o tom vzniká spousta teorií. Řada historiků dává přednost 24. dubnu, dni zasvěcenému Jiřímu, po kterém dostal své jméno. Jiní ale tipují předchozí den. Přesný záznam nám bohužel chybí, protože vedení matrik nařizuje až tridentský koncil v roce 1563. Do té doby nikomu moc nesejde na tom, jestli je nějaké novorozeně o pár dní starší nebo mladší. Husitské nepokoje už jsou tehdy v plném proudu. Okruh blízkých Jana Žižky z Trocnova (1360–1424), kam patří i Jiříkův otec Viktorín z Kunštátu (1403–1427), má jiné starosti, než zapisovat, že jeden z jeho členů zrovna uvítal přírůstek do rodiny.

Urážky nechává být
Česká šlechta v roce 1458 zvolí Jiříka, tehdy již mimořádně schopného vůdce českých kališníků, jehož schopnosti dokáže ocenit i jeho velký kritik Aeneas Silvius Piccolomini (1405 – 1464), pozdější papež Pius II., novým českým králem. Zajímavé je, že krátce po jeho zvolení panovníkův králův sporný původ nevytahuje na světlo. Vypadá to, jakoby zatím nikomu nevadil. Nebo jim chybí odvaha postavit se králi? Nepřátelé z řad katolíků začnou poznámky na Jiříkův nemanželský původ trousit až v roce 1466. Papež Pavel II. (1417–1471) tehdy českého vládce vyobcuje z církve a sesadí z trůnu. Najednou se katolíci nebojí.

„Snopek,“ „král došek,“ přezdívají mu. Kroniky neopomenou použít výraz filip meretricis, což doslova znamená „syn poběhlice“. V roce 1467 dokonce v Brně a v polské Vratislavi, tahají po městě slaměný došek a křičí: „Do pekla, tam do horoucího pekla i s tím králem doškem, kacířem!“ Obě města jsou silně katolická a kališnického krále odmítají uznat. Ostatně, kdyby právě nebyl v papežově nemilosti, sotva by se zmohli na odpor. „Eh, nechme to být,“ mávne Jiří rukou nad urážkami i nad tím, že v jeho životopise chybí zmínka o matce.

Proč tají matku?
Teprve v roce 1486, patnáct let po králově smrti, se najednou v rodokmenu na místě Jiříkovy matky objevuje jistá Anna z Vartenberka. Jiřího synové tehdy nechávají soupis předků sestavit pro svého saského synovce. Opravdu je otcem českého krále ona? Těžko říci. „Pokud by vztah k synově matce byl regulérní a společensky únosný, nebyl důvod její existenci tajit natolik důsledně, že z dějin úplně zmizela,“ uvádí současný historik Petr Hora-Hořejš. Jestliže jeho matkou opravdu je Anna, proč se s tím Jiřík tají? Nemusel by se za nic stydět, protože Vartenberkové patří v 15. století mezi nejpřednější rodiny českého království, například Čeněk z Vartenberka (†1425) zastává funkci nejvyššího purkrabího. Nic ale nepotvrzuje, že je to opravdu Anna.

Rodiče možná neměli čas
Objevují se proto spekulace o tom, že Jiřího matkou je nějaká vdaná urozená dáma, se kterou se Viktorín z Kunštátu zapletl, nebo svobodná dívka z lepší společnosti. V obou případech by pak musel následovat utajený porod. A do třetice je možné i to, že ve víru husitských bojů prostě jeho rodiče neměli čas sňatek uzavřít a zemřeli dříve, než to stihli udělat. „Pravda je, že v období husitské revoluce braly za své všechny dosavadní zvyklosti i morální zásady, včetně zásad řádného manželského soužití….je možné, že na nějaké formality nezbývalo času a že by tak nemanželský původ mohl připadat v úvahu,“ připouští například současná historička Zuzana Drašarová.