Patří mezi nejobávanější mořské predátory. A také mezi nejstarší. Vždyť první žraloci žili na Zemi již ve starších prvohorách, tedy před 450 miliony let. Existovali tedy ještě předtím, než se objevili první suchozemští obratlovci nebo stromy.

Proč se jich ale tolik bojíme? A přežijí nakonec i lidskou rasu?

Jak vypadají

Žraloci jsou dokonale přizpůsobeni pohybu ve vodě. Prsní ploutve nemají spojeny s kostrou a jejich drsná kůže je krytá šupinami. Je zajímavé, že musí být neustále v pohybu, jinak by se udusili.

Žaberní štěrbiny mají totiž umístěné po stranách těla a proudění vody přes ně zajišťuje pouze pohyb vpřed. Žraločí čelist je uvolněná z lebečního spojení, takže umožňuje pozřít opravdu velkou kořist nebo z ní vytrhávat ohromné kusy masa.

Síla stisku čelistí naměřená u žraloka dlouhého tři metry přitom činila 3 tuny na 1 čtvereční centimetr (síla stisku lidské čelisti je u sedmdesátikilového člověka asi 220 kg na 1 cm2).

Žraločí zuby

Ostré trojúhelníkové zuby kožního původu jsou uspořádány v několika řadách, funkční je ale vždy jen řada první. Zuby žraloka mají také neomezenou schopnost regenerace. Po opotřebení nebo poškození vypadnou a jejich práci zastane druhá řada.

Počet řad je přitom nekonečný, nové stále dorůstají. Zuby ve spodní čelisti slouží k přidržení kořisti, v té horní pak k řezání. To žralok při útoku provádí prudkým házením hlavy do stran.

Smysly predátora

Dosah žraločího sluchu je několik tisíc metrů. Čich je pak druhým nejcitlivějším smyslem tohoto dravce. Žraloci jsou schopni ucítit jeden díl krve v několika milionech částic vody a kromě pachu krve reagují i na pach sekretu vypouštěného vyplašenými rybami.

Postranní čára registruje sebemenší záchvěv vodního proudu, je jakýmsi žraločím sonarem. Oko žraloka se podobá oku obratlovců, je ale velmi dobře přizpůsobeno mořskému prostředí.

Lorenziniho ampule, umístěná pod rypcem, pak sleduje změny teploty, vibrací či slanosti vody, ale i zcela nepatrné změny elektrického pole.

Jak žralok loví

Jakmile dravec spatří svou potenciální oběť, přejde z poklidného plavání u dna k vertikálnímu útoku. Hned prvním úderem se přitom snaží zasadit smrtelnou ránu. Mohutná ocasní ploutev dokáže na pár metrech zvýšit rychlost žraloka až na 60 km/h.

Útočící žralok dokáže překousnout dospělého lachtana na dvě půlky. Jestliže je první útok úspěšný, predátor se od zraněné kořisti vzdálí, a to až do okamžiku, kdy se oběť utopí, vykrvácí nebo zemře na následky šoku. Teprve pak se vrátí a začne hodovat.

Co jste nevěděli o žralokovi?

Žraloci mají ohromující čich. V bazénu olympijské velikosti by dokázali vycítit byť i jedinou kapku krve.

Pokud žralok přestane plavat, klesne ke dnu a udusí se.

V roce 2008 byla v žaludku žraloka nalezeného v Grónsku objevena čelist ledního medvěda.

Plavci tvoří 40 % obětí útoků žraloků.

Během konzumace potravy žralok obrovský přefiltruje 1,5 milionu litrů vody za hodinu. Tím by bylo možné po celý den zásobovat 1000 českých domácností.

Žraloci mají místo kostí chrupavky.

K většině útoků dochází do 30 metrů od pobřeží.

Žraloci ročně usmrtí pouhých 5–15 lidí (i obyčejná včela je pro nás tedy nebezpečnější).

Potápěči a šnorchlující plavci tvoří 10 % obětí žraloků.

Nejmenšími žraloky jsou světloun drobný a pruhoun indický, kteří dorůstají délky 16–22 cm. Naopak největší je žralok velrybí, dlouhý 18 metrů.

Žraloci žili na Zemi již před 450 miliony let, tedy ještě předtím, než se objevili dinosauři nebo stromy.

Žralok bílý se dožívá až 70 let.

Útoky žraloků na lidi jsou velmi vzácné.

Žraloci nespí, jen se u nich střídají období aktivity a odpočinku.

K dýchání potřebují neustálý pohyb. Je to dáno konstrukcí žaberních štěrbin.

Někteří žraloci vydrží bez jídla až rok. Energii pak získávají z tuků uložených v játrech.

Žraloci mohou mít najednou až 3000 zubů.

Smyslové orgány žraloka bílého zachytí i velmi malé koncentrace chemických látek. Krev vycítí na 400 metrů.

Ne všichni žraloci jsou samotáři, některé druhy jsou velmi sociální.

Jeden člověk ze 63 zemře na chřipku, ale pouze jeden z 3 700 000 bývá zabit žralokem.

Na jednoho zabitého člověka připadají 2 000 000 žraloků, které zabil člověk.

Všichni žraloci jsou masožraví.

Ve žraločím žaludku byly nalezeny kosti krav, jelenů, kuřat i psů, ale i mnoho nezvyklých předmětů, jako například náramkové hodinky, část motoru, kus brnění, kusy houpacího křesla, lahve, knoflíky, boty, pásky nebo kabelky.

Žraloci se nacházejí ve všech mořích.

Útok žraloka vám pomůže přežít, když budete předstírat mrtvého.