Domů     Vražedkyně Hepnarová: O trest smrti sama poprosí
Vražedkyně Hepnarová: O trest smrti sama poprosí
13.4.2019

„Toto je můj rozsudek: Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím,“ napíše dvaadvacetiletá dívka do dopisu adresovanému československé veřejnosti a svůj slib splní.

Za brutální vraždu mnoha lidí nakonec stane před soudem, a jak se zdá, nelituje.

Příběh duševně nevyrovnaného děvčete, které se rozhodne vraždit, je v Česku známý. Olga (1951–1975) má pocit, že je k ní svět nespravedlivý a že ji nemá nikdo rád. Proto naplánuje pomstu.

Pod koly jejího vozu zahyne osm lidí a mnoho dalších je zraněno. Mladou řidičku čeká soud.

Nehne ani brvou

Na třídě Obránců míru, kterou dnes známe jako Milady Horákové, je pozdvižení. Na tramvajové zastávce Strossmayerovo náměstí leží mrtvá těla, utrhané končetiny i naříkající ranění lidé. Všude, kam se člověk podívá, tečou potoky krve.

Uprostřed toho stojí nákladní vůz, za jehož volantem sedí mladá dívka. Vypadá skoro jako dítě a nevzrušeně hledí přímo před sebe. Na dotazy těch, kteří se na místo nehody seběhli, reaguje jen stručně.

„Udělala jsem to schválně,“ hlesne Olga Hepnarová tiše. Je 10. července 1973 a v Praze došlo k masové vraždě, jakou nikdo nepamatuje.

Příběh fascinoval i scénáristy filmu Já, Olga Hepnarová.
Příběh fascinoval i scénáristy filmu Já, Olga Hepnarová.

Lítost neprojeví

Na začátku dubna roku 1974 začíná soudní proces s Olgou Hepnarovou. Ta je předtím podrobena řadě psychiatrických vyšetření. Lékaři však neshledají, že by trpěla nějakou duševní poruchou, a ona sama opakovaně zdůrazňuje svou příčetnost.

Ke svému činu se prý odhodlala po zralé úvaze. Já jsem na ten chodník vjela úmyslně a je to má pomsta společnosti za to, jak se ke mně po celý můj život chovala.

Mám-li se stručně vyjádřit k mým jasně definovaným konkrétním úmyslům při této nehodě, odpovídám, že jsem chtěla zavinit smrt více lidí použitím dopravního prostředku. Jinak již nemám, co zásadního bych dodala.

Pouze bych chtěla říci, že toho, co se tam na ulici stalo, nijak nelituji,“ sdělí šokovanému soudu drobné černovlasé děvče. Až dosud totiž všichni doufají, že jde o nehodu. Noviny dokonce píší, že nějaká paní nezvládla řízení. Velmi rychle se však rozkřikne, že to není pravda.

Plány na krveprolití

Olga Hepnarová podle všeho svou pomstu plánuje řadu let. Společnosti vyčítá, že z ní udělala otloukánka a přemýšlí, jak svému trápení ulevit. Nejprve zvažuje stranit se lidí a žít na osamělé chatě nebo odejít do kláštera.

Usuzuje však, že to by její pocity nijak nezmírnilo. Začne proto přemýšlet o tom, že by mohla spáchat sebevraždu, nebo naopak povraždit ze msty velké množství lidí. Nakonec se rozhodne pro druhou variantu.

„Nejdříve, úplně na počátku, jsem třeba přemýšlela o tom, jak na vhodném místě podkopáním železničních kolejí vykolejit za jízdy přeplněný vlak. Zvažovala jsem plán na uložení třaskaviny do veřejné místnosti s velkým provozem.

Taková představa mě jednu dobu doslova fascinovala: Řídím nacpaný autobus, směřuji ho k okraji propasti, všichni kolem křičí hrůzou, ale já pevně svírám v rukou volant,“ uvádí například dívka.

Snímky z místa činu, ze kterých jde mráz po zádech.
Snímky z místa činu, ze kterých jde mráz po zádech.

Zabít rodiče by nestihla

Při rozhovorech se soudními znalci je Olga konfrontována s otázkou, proč se raději nerozhodla zabít rodiče nebo někoho ze spolužáků. Právě to jsou přece lidé, které pokládá za viníky svého trápení. Olga přisvědčí, že původně měla v plánu přesně to.

Za tím účelem dokonce dva roky chodila do Svazarmu, aby si opatřila zbrojní průkaz a mohla si pořídit pistoli. Nakonec však změní názor. Ne z lítosti, ale z celkem pragmatického důvodu. „Nezastřelila jsem je, protože bych nestihla zabít také jiné lidi. Nepostihla bych všechny, a to by bylo nespravedlivé,“ vysvětlí vražedkyně.

Obecné ohrožení

Neměla jsem v úmyslu zabít tyto konkrétní lidi, bylo mně jedno, o koho půjde,“ přizná před soudem Olga. Proto je její skutek překvalifikován z vraždy na obecné ohrožení. Za takový čin jí již nehrozí trest smrti, kterého se soud obává.

Veřejnost by se totiž mohla kvůli popravě velmi mladé ženy bouřit. Nezdá se však, že by to na Olgu udělalo dojem. Naopak vytrvale prohlašuje, že je jí jedno, co s ní bude. „Na rozsudku mi vůbec nezáleží.

Proto také pravdivě vypovídám,“ říká opakovaně. „Požaduji pro sebe trest smrti,“ vyrazí všem přítomným v soudní síni dech.

Hepnarová činu ani chvilku nelitovala, oběti si vybrala v podstatě náhodně.
Hepnarová činu ani chvilku nelitovala, oběti si vybrala v podstatě náhodně.

Naprosto příčetná

Soudní znalci se stále snaží dokázat, že je Olga duševně chorá. Nemohou uvěřit, že by se k podobnému skutku odhodlal vyrovnaný jedinec. Proto se jí vyptávají na samotný čin i na to, co jí k němu vedlo.

Chtějí vědět, jaké to pro ni bylo, vidět všechna ta mrtvá těla pod koly aut. Olga však neví. Raději se prý nedívala. „Bylo pro mě nepříjemné to udělat,“ sdělí a dodá, že i přesto považuje svůj čin za nezbytný. Jak se cítila bezprostředně poté?

„Tak nějak pojednou jsem pocítila určité uvolnění a spokojenost, že se mi podařil akt msty všem lidem, a to moc dobře,“ svěří se lékařům. Ti již tuší, že dívka rozhodně nejednala pod tlakem emocí. Svůj skutek naplánovala a provedla zcela chladnokrevně.

Z toho důvodu je trestný čin opět překvalifikován na vraždu. Trestu smrti se Olga přece jen nevyhne. Nezdá se však, že jí to příliš vadí. „Dostanu-li trest smrti, aspoň tu na světě nebudu muset déle pobývat. Řekněte sami – jaký smysl má pro mne nějaký další život?“

Lítostivý konec

Během pěti dnů, během kterých probíhá soud, vychází najevo, že je Olga velmi přecitlivělá.

Neustále se lituje a zodpovědnost za vlastní nespokojenost svaluje na společnost. „Chci vás nyní požádat, abyste si takové lidi nepěstovali, protože když je nebudete pěstovat, nebudou myslet jako já a také tím pádem neudělají to, co jsem udělala já,“ pasuje se Olga před porotou do role samozvaného mluvčího všech utiskovaných.

Má pocit, že svým činem může podobným tragédiím zabránit. „Jsem výjimečný případ, a to přesto, že jsem tělesně zdráva, mám bílou pleť a nijak se neliším od ostatních lidí.

Nikdy mi nebylo jasné, proč si mě vybrali za otloukánka, a to poprvé u Hepnarů už od narození a stále. Protože jsem měla sestru, mohla jsem srovnávat chování rodičů. Se mnou jednali podstatně hůře a neuměla jsem si to vysvětlit.

Škola se pro mne stala děsivým prostředím, ne kvůli učení, ale kvůli žákům a pak i učitelům, ti všichni mi dávali najevo své pohoršení nad tím, že si vůbec dovoluji být mezi nimi přítomna,“ spustí další kolo naříkání a stížností na krutý svět.

Hepnarová doufala, že činem vyřeší konflikt mezi sebou samou a společností, která ji nechápala.
Hepnarová doufala, že činem vyřeší konflikt mezi sebou samou a společností, která ji nechápala.

Rozsudek nejvyšší

V závěru soudu dostane Olga znovu slovo. Je to jedna z jejích posledních možností se vyjádřit. Ani v tuto chvíli však dívka své postoje nemění. Výčitkami svědomí rozhodně netrpí. „Nemohu říci, že toho, co se stalo, lituji.

Stojím za svým činem, jinak by pro mne ztratil svůj vnitřní smysl. Ti lidé na stanici pro mne nebyli nevinní, také pro ně bych byla prügelknabe, pokud bych se s nimi dříve setkala.

Říkáte-li, že jsem zajela lidi, kteří mi nijak neublížili, potom musím odpovědět, že mně také ubližovali lidé, jimž jsem nijak neublížila. Každý národ má svůj rasismus… a já byla jeho obětí.

Ráda bych prohlásila, že již nic takového nikdy neudělám, ale měla bych k tomu jednu podmínku, že vy už nikdy neuděláte z někoho člověka, který by se musel den co den cítit jako prügelknabe.

A museli byste to slíbit veřejně, aby o tom každý věděl.“ S rozsudkem trestu smrti Olga souhlasí a dále prohlásí, že se rozhodně nemíní odvolávat. Skutečně tak neučiní. Její matka však požádá prezidenta republiky o milost. Ta je po dlouhých měsících zamítnuta.

Chtěla zabíjet a chtěla to provést za pomoci nákladního auta. Vše se povedlo.
Chtěla zabíjet a chtěla to provést za pomoci nákladního auta. Vše se povedlo.

Poslední dny

Své poslední dny tráví Olga především četbou a dalším psaním svých zápisků. Píše dopisy Miroslavovi Davidovi (*1941), svému důvěrníkovi a po určitou část života i milenci. Mirek, jak mu říká, je její jediná zkušenost se vztahem k muži.

Jindy dává Olga přednost ženám. Možná právě proto je jejich pouto spíše intelektuální, než že by k sobě cítili silnou vášeň. Představa blízké smrti Olgu nijak netrápí, nebo to alespoň nedá na sobě znát.

Podle svědectví dozorců poslední noc v cele spí zcela klidně. Leží na kavalci ve hnědé erární teplákové soupravě a svému osudu se nevzpírá.

Poslední popravená v Čechách

Další den pro Olgu přijdou dva zřízenci. Navléknou si bílé rukavice a zavedou ji před předsedu soudního senátu, ředitele věznice, prokurátora a lékaře. Tam jí je znovu přečten rozsudek a lékař konstatuje, že není těhotná.

Poté ji již zřízenci doprovázejí k popravčí místnosti. V tu chvíli Olgu odvaha opustí. Začne hystericky křičet, nohy ji neposlouchají a pokouší se oběma mužům uniknout. Nepodaří se jí to. Jednomu z nich však prokousne prst.

Pod oprátkou jí musí přidržet, nedokáže sama stát. Jakmile kat zatáhne za páku, poklop pod jejíma nohama se otevře. Olga je mrtvá. Stane se tak poslední ženou v Česku, na které je vykonán trest smrti. Kat, jenž ten den popravu provede, na ni nevzpomíná rád.

„Jsem proti trestu smrti věšením od té doby, co jsem věšel tu krásnou slečnu. Tak dlouho objížděla Štrosmajerák, až tam na nástupišti tramvaje bylo tolik lidí, že si dodala kuráž a napálila do nich dodávku.

Než jsem ji oběsil, podělala se, pomočila a pozvracela tak, že mi toto mé řemeslo zhnusila,“ postěžuje si prý dokonce spisovateli Bohumilu Hrabalovi, který povzdech zaznamená.

Foto: Wikimedia, Shutterstock. Autor textu: Alžběta Šemrová. Pro web upravil: Miroslav Horký
reklama
Související články
Svět zločinu
Útočící galerista Brit Eric Hebborn
Když si britský chlapec Eric Hebborn v osmi letech hraje s ohněm a zapálí školu, většina lidí předpokládá, že zraje pro kriminál. Erikovi učitelé si ale všimnou, že výborně kreslí a maluje, a podporují ho v této činnosti. Malý grázlík to nakonec dotáhne až na Královskou akademii umění a poté se stane pomocníkem restaurátora obrazů George Aczela. Jako […]
Svět zločinu
Padělatel Elmyr de Hory: Baron z Hollywoodu si vezme život, než aby riskoval ostudu
Sotva dvacetiletý Elmyr de Hory, absolvent mnichovské Akademie Heimann, se v Paříži stává žákem slavného francouzského malíře Fernanda Légera (1881–1955). Vyniká úžasným šarmem a díky tomu se seznámí snad s každým umělcem, který se ve zdejší čtvrti bohémů objevil. Nit úspěchu ale přetrhává 2. světová válka. Protože je židovského původu, skončí v koncentračním táboře. V roce 1945 se opět […]
Svět zločinu
Přepadení v Paříži: Dámy si jdou pro šperky
Jeden zůstává stát u výlohy, vytáhne zbraň a neklidně se rozhlíží kolem. Dva lupiči si natahují dámské paruky a s vytaženými zbraněmi vtrhnou do luxusního klenotnictví. Všechny přítomné natlačí ke zdi a zdá se, že zaměstnance znají jménem, aby je jeden hlídal a druhý do připravených tašek naházel šperky a hodinky. Po jejich útěku na […]
Svět zločinu
Chcete být podvodníkem?
Britský major Charles Ingram má za sebou zářivou armádní kariéru včetně účasti v mezinárodní misi OSN v Bosně. Do dějin ovšem nevstoupí jako vojevůdce nebo frontový hrdina. Jeho boj se bude odehrávat v televizním studiu. Charles Ingram je bezesporu soutěživý typ. A tak když nabývá na popularitě televizní soutěž Chcete být milionářem?, nechce zůstat stranou. Tím spíš, že […]
reklama
historie
Slazení v historii: Evropu zaplavil levný americký cukr
Zastánci zdravé výživy ho prudce odsuzují. Přehánět byste to s ním rozhodně neměli. Odkdy se u nás začalo sladit cukrem. Jaká sladidla se používala předtím? A odkdy známe řepný cukr? Mezi nejstarší sladidla u nás patřil med, ovoce, ale třeba i šťáva z mízy stromů či sušená řepa nebo mrkev, jež se také vyznačují sladkou chutí. „Ve […]
Napoleona I. Bonaparta se bál i papež
První konzul Francie Napoleon Bonaparte se bojí o svůj život. 18. května 1804 proto přiměje senát, aby ho jmenoval císařem. Dědičným následnictvím trůnu chce zmařit pokusy případných atentátníků. Pozice Napoleon Bonaparte (1769–1821) tehdy není nijak silná, a to ani ve vlastní rodině. Matka Letizia (1750–1836) se na syna naštve. Vadí jí, že z rodiny vylučuje své […]
Rudolf Habsburský donutil Přemysla Otakara II., aby se vzdal Chebska
Sňatkem s mnohem starší Markétou spadlo v roce 1252 budoucího českému králi Přemyslu Otakarovi II. do klína babenberské dědictví – Rakousy. Po smrti svého otce Václava I. (1205–1253) se ale králi Přemysl Otakar II. (kolem r. 1233–1278) kvůli rakouským zemím utká s uherským králem Bélou IV. (1206–1270). Drancování území zastaví až papež Inocenc IV. (asi 1195–1254) a […]
Rakousko postavil na nohy z bankrotu Vídeňský kongres
Za Marie Terezie prý habsburská říše zažila obrovskou inflaci. Došlo dokonce ke státnímu bankrotu. Papírové bankovky se u nás poprvé objevují v roce 1762 za vlády rakouské panovnice Marie Terezie. Ta provádí reformu celého peněžního systému, jejíž součástí se stává také vydání tzv. bankocetlí. Rakouská panovnice Marie Terezie (1717–1780) zavádí takzvané bankocetle. Nové papírové bankovky vydává […]
reklama
historie
Co jsme zdědili po neandertálcích?
Neandertálci jsou jedinou rasou podobnou lidem, která se na Zemi vyvinula. Nějakou dobu s námi sdíleli životní prostor a potom vyhynuli. I když oni sami zmizeli, neztratili se z povrchu Země úplně. Zanechali po sobě totiž otisk přímo v našem těle. Neandertálská DNA je součástí dědičné informace, kterou si neseme ve svých buňkách. Dnes už […]
Staroegyptský Seneb: Malý vrůst? O to strmější kariéra!
Když se po náročném porodu konečně rozezní novorozenecký pláč, má vyčerpaná matka na mysli jediné jméno: Seneb (?–2528 př. n. l.), což znamená zdravý. A dítko zdravé je – jen neroste podle očekávání. Ve starověkém Egyptě to ale není na škodu.   Archeologové dodnes žasnou nad zastoupením význačných osob s nanismem. Když německý archeolog Hermann […]
Odkdy jezdíme autem a kde se vůbec vzalo?
Když vlámský jezuita a misionář Ferdinand Verbiest vyrobí kolem roku 1672 pro čínského císaře Kchang-siho asi 65 centimetrů dlouhý, plně funkční model vozítka na parní pohon, asi netuší, že právě položil základy vynálezu, který způsobí v lidské civilizaci doslova revoluci. Do výtvoru Ferdinanda Verbiesta (1623–1688) by se nenasoukal ani ten sebemenší řidič, a tak si […]
Papež Alexandr VI.: Kvůli zvolení vraždí
Je krátce před půlnocí z 10. na 11. srpna 1492. Po dlouhé volbě mají kardinálové konečně jasno – novým papežem se stává Alexandr VI. ( 1431–1503), vlastním jménem Rodrigo Borgia. Z konkláve odcházejí mnozí s příslibem pohádkového bohatství. Jeden z největších intrikánů totiž využívá veškerých svých kontaktů a peněz, aby se stal dalším papežem. Kličkuje a ničeho se […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
BRNĚNSKÝ AMPER
epochanacestach.cz
BRNĚNSKÝ AMPER
Na brněnském Výstavišti uskuteční 30. ročník veletrhu AMPER – největší mezinárodní veletrh elektrotechniky, energetiky, automatizace, komunikace, osvětlení a zabezpečení v ČR a na Slovensku. Veletrh Amper se stal tradičním symbolem inovací, spolupráce a rozvoje elektrotechnického průmyslu. 30. výročí představuje nejen důležitý milník v historii veletrhu AMPER, ale svědčí také o jeho přínosu pro odvětví elektrotechniky.
Osvěžující zeleninový salát
tisicereceptu.cz
Osvěžující zeleninový salát
Lehký zeleninový salát vám jistě přijde vhod, navíc jej vykouzlíte pouze během necelé půlhodinky. Ingredience 1 květák 2 rajčata 1 červená cibule salátová okurka malé mozarellky 150 ml bílé
Nejzáhadnější stavby v hlubinách: Dokazují existenci neznámé civilizace?
enigmaplus.cz
Nejzáhadnější stavby v hlubinách: Dokazují existenci neznámé civilizace?
Pokud bychom hledali na naší planetě místa, která stále unikají prozkoumání a zmapování, byly by to hlavně hlubiny oceánů. Právě tam čekají objevy, které stále nedokážeme jednoznačně zařadit a popsat.
Prožili jsme nejstrašnější noc našeho života
skutecnepribehy.cz
Prožili jsme nejstrašnější noc našeho života
Manžel, který trpí alzheimerem, zmizel z domu. Stačila k tomu chvilka nepozornosti. Marně jsme ho hledali my i policie. Už jsme ztráceli naději… Alzheimerova choroba je strašná. Člověk, kterého znáte celý život, se vám změní k nepoznání. Nejstrašnější na tom je, že si to dotyčný nechce dlouho přiznat. Můj manžel Jiří byl skvělý člověk, vzdělaný, zodpovědný, dokonalý manžel a táta,
Přišel o svého jediného syna
nasehvezdy.cz
Přišel o svého jediného syna
Ani tři Zlatí slavíci nemohou vynahradit hrůzy, kterými si Dalibor Janda (70) prošel v osobním životě. Přestože je slavný a dnes si nemá na co stěžovat, některé okamžiky ze svého života by nejraděj
Raffaelovy gobelíny: Papež za ně zaplatil horentní sumu
epochalnisvet.cz
Raffaelovy gobelíny: Papež za ně zaplatil horentní sumu
Sixtinská kaple je svědkem mimořádné podívané. 26. prosince 1519 jsou její zdi ověšeny obřími gobelíny, jejichž autorem je Raffael Santi. Celkem jich v Sixtinské kapli tehdy visí sedm.   P
Americký kosmický aparát po více než půl století znovu dosedl na Měsíc
21stoleti.cz
Americký kosmický aparát po více než půl století znovu dosedl na Měsíc
Robotický modul Odysseus je prvním americkým modulem na Měsíci od Apolla 17, které v roce 1972 naposledy dovezlo na našeho vesmírného souseda lidskou posádku. Od té doby hvězdy a pruhy na Měsíci chybě
Operace, která může změnit život
iluxus.cz
Operace, která může změnit život
Nejžádanějším zákrokem na českých estetických klinikách je jednoznačně augmentace neboli zvětšení prsou. Desetitisíce žen si splní každoročně svůj sen. Zdánlivě malicherná operace je ovšem mocným pomo
Opravdu Memnónovy kolosy zpívají?
enigmaplus.cz
Opravdu Memnónovy kolosy zpívají?
Měří 18 metrů a každá z nich váží něco kolem 700 tun. Řeč je o Memnónových kolosech, o dvou majestátních sochách tyčících se v Thébské poušti proti městu Luxor. [gallery ids="138077,138076,138075"]
V panamském pralese byly objeveny zombie rostliny
21stoleti.cz
V panamském pralese byly objeveny zombie rostliny
Neživí se sice mozky, ale přece jen dosud neznámé kapradiny zombie připomínají. Je to první známý druh rostlin, který přeměňuje svou rozkládající se tkáň na nový zdroj živin. Vědci v deštném pralese
Václav Vydra: Můj dědeček osvobodil Husa
panidomu.cz
Václav Vydra: Můj dědeček osvobodil Husa
Oblíbený herec Václav Vydra byl opět hostem zábavné talk show Hovory W, s níž už několik let baví své diváky jeho protagonisté Jiří Werich Petrášek a Pavel Mészáros, kteří svůj pořad nejen moderují, ale rádi si i zazpívají za pravidelného doprovodu klavíristy a skladatele Karla Štolby. „A za to Husovo osvobození tehdy mohli pánové Voskovec