Alexandr I. Karađorđević je mrtev. Na onen svět se s rozseknutou hlavou odporoučí i jeho vrah. Po střelbě na krále ale umírá i francouzský ministr Louis Barthou. Vykrvácí po zranění ruky. Na ošetření totiž čeká více než hodinu…
„Jednota Srbů, Chorvatů a Slovinců, která vznikla v ovzduší poválečné euforie, se ukázala v praxi jako těžko realizovatelná. Jak zajistit soužití národů, jež jsou sice stejného původu, ale jejich osudy se od pozdního středověku rozcházely?
Ještě včera byly závislé na pěti různých říších,“ podotýká současný francouzský historik Philippe Delorme.
Alexandr I. Karađorđević (1888–1934), panovník Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, to má už po nástupu na trůn 17. října 1921 těžké. Jak si udržet autoritu ve slepenci národů?
Vliv jeho odpůrců sílí, ke slovu se dostávají komunisté i nacionalisté, v parlamentu se vraždí a jeho rozpuštění ke zklidnění situace nepomůže.
Královna si zachrání život
Nejtvrdším odpůrcem panovníka se stává chorvatský politik Ante Pavelić (1889–1959), kterému soud napaří trest smrti.
Sílícímu vlivu Adolfa Hitlera (1889–1945) na evropské scéně čelí Alexandr I. posilováním spojenectví s Francií. Francouzský ministr zahraničí Louis Barthou (1862–1934) ho v červenci 1934 pozve na návštěvu Francie.
Král neodmítne, přestože se bojí o život. Svým dětem slibuje dárky z cesty. „Nejcennějším dárkem bude, vrátíte-li se živ a zdráv,“ opáčí jeho šestiletý syn Tomislav (1928–2000).
4. října 1934 se král se svojí chotí, rumunskou princeznou Marií (1900–1961), rezignovaně nalodí v Boce Kotorské (dnes v Černé Hoře) na torpédoborec Dubrovník. Královně se ale na bouřlivém moři dělá zle a raději zvolí pohodlí Orient Expressu. Zachrání si tím život.
Neprůstřelnou vestu nechce
Do francouzského přístavu v Marseille dorazí 9. října 1934 jugoslávský panovník se svým ministrem zahraničí Bogoljubem Jevtićem (1886–1960).
Možnost přistát v Toulouse odmítne, rušit připravený program mu přijde nezdvořilé, i když tuší nebezpečí. Po velkolepém uvítání s doprovodem 20 lodí a salvami se vystoupí na pevninu v 16 hodin. Vstříc mu jde Barthou a společně přihlížejí vojenské přehlídce.
„Vezměte si neprůstřelnou vestu,“ naléhá na něj ochranka, ale neposlechne. S Barthouem poté usedne do otevřeného vozu, proti němu se usadí francouzský generál Alphonse Joseph Georges (1875–1951). Automobil provázejí důstojníci s šavlemi.
Dostane dvě kulky
Zatímco se vůz sune ulicí Canebière do centra města, Alexandr mává davům. Popojedou k burze na rohu ulice Královny Alžběty, kde se od davu oddělí muž.
Hladce projde ochrankou, naskočí na stupátko vozu a díky staženému okénku z bezprostřední blízkosti vystřelí pět ran.
Řidič auta chytí vraha za sako, jenže ten odhodí pistoli, ze které pálil a vytáhne další. Naštěstí mu ji duchapřítomný plukovník Jules Piollet, jedoucí podél auta na koni, vyrazí z ruky a šavlí mu rozsekne hlavu.
Alexandr I. „koupil“ dvě kulky do prsou. „Ochraňujte moji Jugoslávii,“ zašeptá na podlaze auta naposledy.
Při vyšetřování se zjistí, že útočník s pasem na jméno Petrus Kalemen, vystaveným československým konzulátem v Záhřebu, byl Vlado Černozemský (1897–1934) a na provedení činu ho najal Ante Pavelić.