Dnes už této historce ani malé děti nevěří, přesto jí nemůžeme upřít jisté kouzlo. Jak ale lidé na spojení dětí a čápů vůbec přišli? A proč i v jiných běžných situacích mluvíme o ptácích?
Čápi jsou symbolem plodnosti a štěstí již celá staletí. Pokud se usadí zrovna na vaší střeše, čekají vás dobré časy.
A není to jen pověra, čáp by se díky svému mimořádnému citu pro elektromagnetické záření například nikdy neusadil na místě, kde je škodlivá zemská radiace.
Ve středověku se lidé na severu Evropy navíc všimnou toho, že čápi zvládnou unést dost těžká břemena. Takový novorozenec tedy pro ně nemůže být problém.
Vše pak doplní ještě stará legenda, že čápi hledají potravu v močálech, kde se ukrývají duše nenarozených dětí. A také pak trochu krutá pohádka Hanse Christiana Andersena (1805-1875), v níž čápi rodičům přinesou za trest mrtvého novorozence.
Skutečně labutě zpívají, když umírají?
Labutí píseň je něco posledního, často významného, co určitý člověk vytvořil či vykonal. A většinou i smutného, protože v tu chvíli patrně již tuší brzkou smrt. Proč ale to přirovnání k labutím? Skutečně bílí ptáci před smrtí zpívají?
O labutím zpěvu před smrtí píšou již antičtí pásnici, například Ovidius (43 př. n.l. – asi 18 n. l.) ve svých Proměnách, a inspirují se i umělci v dalších staletích.
Podle zoologů ale takto romanticky umírají pouze labutě zpěvné, které se u nás vyskytují jen výjimečně (v ČR je běžná labuť velká). Ty vydávají zvláštní libé zvuky nejen v okamžiku skonu, ale třeba i při letu, když táhnou na jih.
Jak se labutí píseň dostala do lidského přirovnání, není zcela jasné. Jeden příběh nás však přivádí opět do antiky, kde se bůh Apollón, syn Dia, projížděl ve voze se zapřaženými labutěmi. Ty se tak staly bájnými ptáky, známými svým hlasitým steskem.
I když „plakaly“ třeba jen z nedostatku potravy, lidé jejich nářku časem přisoudili zvěst něčeho zlého. Když se blížila jejich vlastní smrt, zpěv prý byl nejkrásnější.
A proč někdo spí jako dudek?
Když spí někdo jako dudek, hned tak něco ho neprobudí! Skutečně ptáci s chocholkou a dlouhým zobákem spí také tak tvrdě?
Ornitolog by vám odpověděl, že na spaní dudků ve srovnání s ostatními ptáky nic zvláštního není.
Kde se tedy přirovnání vzalo? Patrně v dobách, kdy se používalo především v souvislosti s malými dětmi. Miminka spí jako dudci, neboli tedy tvrdě a nejspokojeněji tehdy, když jsou pokakaná, protože je nebolí bříško.
Zápach z plínky jim vůbec nevadí, stejně jako dudkům nijak nepřekáží silně páchnoucí tekutina, kterou vystřikují samice z kostrční žlázy proto, aby ochránily hnízdo.
Než byla tato funkce dudků objasněna, lidé se skutečně domnívali, že spí jejich mláďata v hnízdě plném exkrementů.
