Dva muži, kteří se právě dnes vidí poprvé, společně usedají ke stolu ozdobenému svíčkou. Nebude to trvat dlouho a bude se podávat večeře. A tou večeří je jeden z nich.
Představa, že vrah a kanibal musí své oběti přepadat v temných uličkách či uprostřed lesa, nemusí být vždycky správná. Existují také dobrovolníci, kteří touží padnout do rukou šílenců.
Opravář počítačů Armin Meiwes (*1961) z německého Rotenburgu na to spoléhá, když si na konci roku 2000 podává inzerát: „Hledám dobře stavěného muže ve věku 18 až 30 let. Na porážku.“
Inženýr si jde pro smrt
Inzerát zaujme 42letého berlínského inženýra Bernda Brandese. Po něčem takovém vždycky tajně toužil. I prostitutky mnohokrát přemlouval, aby mu ubližovaly. Prodává majetek, sepisuje závěť a 9. března 2001 se konečně dočká.
Zvoní u Meiwesových dveří a jeho budoucí vrah mu s úsměvem otevírá. Má uklizenou kuchyň, připravené nástroje a zapnutou videokameru. Oba vědí, co bude následovat. Brandes bude zabit a sněden. Ne však nutně v tomto pořadí.
Oběť nemá na předkrm chuť
Oba muži se dohodnou, že prvním chodem bude penis. Brandes navrhuje, aby mu ho jeho hostitel ukousl, ale to se nedaří, a tak ke slovu přijde nůž.
Meiwes připravuje předkrm na pánvi s česnekem, solí a pepřem, ale poněkud ho připálí, takže pochoutka skončí v psí misce. Ostatně Bernd je tou dobou v důsledku velké ztráty krve už tak zesláblý, že na jídlo nemá ani pomyšlení.
Omámit ho kombinací prášků na spaní a alkoholu a pak ho podříznout ve vaně tak už pro Armina není nijak obtížné.
Deset měsíců bez nákupů
Tělo kanibal pověsí na řeznický hák ve speciálně vybudované místnosti, naporcuje a uloží v krabicích od pizzy do mrazáku. Vše stále točí na kameru. Během příštích deseti měsíců spořádá Meiwes kolem 20 kilogramů lidského masa.
„Upekl jsem si steak s pepřem, česnekem a muškátovým oříškem a otevřel si láhev dobrého červeného,“ popisuje později jednu z takových hostin. Potom ale zásoby dojdou.
Ještě pár soust zbývá
Když to vyšlo jednou, proč ne i podruhé? Armin podává další inzerát. Má už čtyři vážné zájemce, když si pro něj 10. prosince 2002 přijde policie.
Jakýsi student z Innsbrucku totiž také objevil Meiwesův inzerát – těžko říci, zda poptávku či nabídku – a vše ohlásil. Kriminalisté v bytě objeví pozůstatky kanibalovy oběti, ale především onu odpornou čtyř a půlhodinovou nahrávku.
Krutá vražda na přání
Armin Meiwes předstupuje před soud, který ho v lednu 2004 posílá na 8,5 roku za mříže. Dospěje totiž k názoru, že kanibal pouze plnil přání své oběti. S takovým verdiktem se státní zástupce nehodlá smířit, podává odvolání a uspěje:
V novém procesu o dva roky později je Armin Meiwes odsouzen k doživotnímu vězení. „Uspokojoval pouze své vlastní, především sexuální touhy,“ zní nový závěr tribunálu. Kanibal si trest odpykává ve speciálním terapeutickém zařízení v Kasselu.
Nemusí tam však zůstat navždycky. O podmínečné propuštění smí poprvé požádat už v příštím roce.
