Chvatně šplhá na strom a rukou šmátrá mezi větvemi. Nahmatá hnízdo a v něm několik vajíček. Okamžitě po nich chmátne a vší silou hodí o zem. Vzduch mezitím prořízne máchání křídel a mladý lovec sahá za opasek, kde má prak. Čínská vrabčí genocida je v plném proudu!
Vrabce domácího najdeme snad na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy, díky tomu získává titul nejrozšířenějšího ptáka na světě. Jenže v posledních letech jeho počty značně prořídly.
Nejlepší přítel člověka?
Hnědošedý elegán se po celou dobu života potlouká kolem lidských obydlí, a tak na pouštích či odlehlých pastvinách byste ho hledali marně. Vrabce, jehož váha se pohybuje kolem 30 gramů, popíše švédský vědec Carl Linné (1707-1778).
Tehdy netuší, že jednou bude po světě létat 1,3 miliardy exemplářů. Vrabec si člověka oblíbí a má pověst za oddaného pomocníka. Za tímto účelem je v roce 1852 dovezen do Brooklynu, kde má vyhubit housenky molice.
Opeřenec se na tamní podmínky adaptuje a v USA vydrží dodnes. V dalších letech expandují třeba i do Austrálie, kde však vystrnadí část opeřených soků. Jsou známí svou nenáročností, a tak jich několik obývá anglický důl, který se nachází 640 metrů pod zemí!
Skokan s křídly
Všežravé zvíře toho k životu moc nepotřebuje, v oblibě má zejména semínka, která jim člověk často servíruje přímo pod zobák. Jeden z výzkumů však odhalí, že pokud mají vrabci na výběr, berou raději za vděk kukuřicí nebo ovsem.
Nezdráhají se ani vyzobávat potravu ze zvířecího trusu. Jejich městští kolegové jsou ale větší fajnovky, protože rádi prohledávají lidské odpadky. Další složkou na vrabčím menu tvoří hmyz jako housenky či mšice.
Když se naskytne příležitost v útrobách končí třeba i žížala. Přestože žijí přes den, jsou rovněž pozorováni, jak číhají u rozsvícených světel a loví můry.
Ostatně jsou velice mrštní, protože zvládnou letět až 45 kilometrů v hodině a za jedinou sekundu stihnou máchnout křídly až patnáctkrát. Mnohem raději však poskakují po zemi a ve vzácných případech odhalí také své plavecké schopnosti.
Vábení samiček
Jejich společenský život je na rozdíl od vrabčího peří, které je zbarveno do šedé a hnědé, pořádně pestrý. Ptáci žijí v hejnech, ale když nadejde doba páření, samci vytváří hnízdiště, u nichž udávají do provozu svůj hlasový repertoár.
Pro lidské ucho jde o prosté cvrlikání, samice ale slyší něco jiného. Když souhlasí, odpoví zpět a rozmnožování může začít. Pár sídlící v dutinách stromů obletuje zpravidla na pět vajíček. I přes veškerou péči je šance na přežití vylíhnutých ptáčat kolem 25 %.
V hnízdně totiž zůstávají pouhé dva týdny, poté vyráží objevovat svět. Vrabci se průměrně dožívají kolem pěti let, existují však jedinci, kteří se vymykají všem pravidlům. Nejstarší exemplář svého druhu sfoukne z dortu 23 svíček! Má štěstí, protože nenarazí na žádného predátora… a že jich vrabci mají.
Pohroma pro domino
Mezi nejaktivnější patří kočky a další dravci, jenže hodně často malému opeřenci také škodí i jeho chlebodárce – člověk. Vrabci jsou podle všeho nejčastějšími mrtvými ptáky nalezených na evropských silnicích.
A to je jen začátek, protože vrabčí populace řídne a vědci netuší proč. Třeba Londýn, kde se ptákům dařilo, přichází během pár let o ¾ tamních vrabců!
V Holandsku klesnou počty až o polovinu a nizozemští ochránci přírody ho dokonce zařadí na seznam ohrožených druhů. O vrabčím problému se začne nahlas mluvit v listopadu 2005 a může za to bizarní situace.
V holandském městečku Leeuwarden se připravují na světový rekord v počtu shozených dominových kostek. Během příprav do budovy zalétne vrabec, který shodí 23 tisíc kostek (z celkových 4,3 milionu). Organizátoři nelení, najmou lovce, jež zvíře zastřelí. Ochránci přírody zuří a ženou muže k soudu, který mu vyměří pokutu 200 euro.
Den zasvěcený vrabcům
Vědci marně hledají důvod úbytku, někteří upozorňují na podobnou situaci z 20. let minulého století. Tehdy vrabci doplatí na automobilový boom, protože z ulic zmizí obilí, kterým jsou krmeny koně.
Na vině mohou být také přemnožení dravci či úbytek stromů v městské zástavbě. Do diskuze se pustí i různí konspirátoři, ti pro změnu ukazují na záření z mobilních telefonů a zavedení bezolovnatého benzínu.
Ještě horší situace, ale panuje v Asii, jelikož bez vrabců se musí obejít velká indická města jako Karáčí, Kalkata nebo Bombaj. V zájmu záchrany Indové dokonce vyhlašují Světový den vrabců – ten připadá na 20. března.
Ekosystém na komunistický způsob
Absenci nenápadného opeřence řeší také v Číně, jenže v druhé nejlidnatější zemi světa si za to mohou tak trochu sami. Pták, který je v řecké mytologii zobrazován po boku bohyně Afrodity, skončí v hledáčku komunistů.
„Zahajuji Kampaň proti čtyřem škůdcům,“ vyhlašuje v roce 1958 diktátor Mao Ce-tung (1893-1976). Obyvatelé vedle vrabců zabíjí krysy, komáry a mouchy. Nedomyšlená akce má zachránit úrodu, opak je pravdou. Lidé vrabčí populaci téměř vyhladí.
Pořizují si praky, rozbíjejí vajíčka a často vydávají hlasité zvuky – ptáci pak nemohou v klidu dosednout na zem a nabrat síly, a tak padají vysílením. Úkryt často nachází na cizích konzulátech.
„Místní se sešli za plotem a dva dny bubnovali,“ vzpomíná jeden ze zaměstnanců polské ambasády. Mrtvá tělíčka musí poté sbírat lopatami. Za jediný den v Šanghaji uhyne na 200 tisíc jedinců.
Během dvouleté vyhlazovací kampaně přichází Čína o stovky milionů vrabců – přesná čísla známa nejsou. Ptačí genocida má devastační dopad, protože někteří škůdci rázem nemají přirozeného predátora.
Zemi vycházejícího Slunce okamžitě paralyzuje zničující hladomor. Zhuntovaný ekosystém se z vybíjení nevzpamatuje dodnes.
