První pokusy o vytvoření mezinárodního jazyka lze vystopovat na konci 19. století. V roce 1879 totiž svůj projekt umělého jazyka zveřejňuje německý prelát Johann Martin Schleyer (1831 – 1912). Pojmenoval jej pro české ucho poněkud zvláštně: volapük.
Z počátku byl volapük celkem úspěšný, dokonce v něm vycházela řada periodik a knih.
Problémem tohoto jazyka však byla gramatika. Kdo se kdy učil němčinu, tak ví, že zvládnout německou gramatiku není procházka růžovým sadem.
Schleyer však mluvnici svého jazyka v podstatě z němčiny okopíroval, aniž by ji jakkoliv zjednodušil. Navíc si zavile držel autorská práva na tento jazyk, což v podstatě znemožnilo jeho jakýkoliv další vývoj. A řeč, jak známo, je živý organismus, který nemůže ustrnout na jednom bodě.
I tak se stačily uskutečnit tři mezinárodní konference o tomto jazyku. Na té poslední konané v roce 1889 v Paříži se mluvilo výhradně volapükem.
Dnes je tato řeč spíše koníčkem několika nadšenců. Odhaduje se, že po celém světě jím v současnosti hovoří nanejvýš třicet lidí.
