„Tajemnost lidského světa je nepatrná oproti hluboké tajemnosti světa zvířat,“ nese se už stovky let přírodovědeckými kruhy. Rozmanitost života vykouzlí drobečky velikosti hlavičky od sirek i ptáky velké jako čmelák…

Všichni lidé nejsou silní a statní. Všichni psi nemají dobré geny a hustou srst a veškerá květena nevábí na vůni… Příroda kouzlí druhovou pestrost a tvoří neuvěřitelné kreace i miniatury. Pojďte se podívat na zástupce, které jednoduše přehlédnete, třebaže je to vážně škoda.

Honem pod listí

Co: žába (Paedophryne amauensis)

Délka: 7,7 mm

Rok 2009 je pro americké vědce úspěšným. V deštném pralese na ostrově Papua-Nová Guinea totiž objeví dva neznámé druhy žab. Z jednoho, který pojmenují Paedophryne amauensis, se později vyklube nejmenší druh obratlovce na světě a velmi úzce lokalizovaný endemit!

Tmavě hnědý tvoreček si hoví na zdejším území pravděpodobně mnohem déle, až dosud ale bylo obtížné ho odchytit. Hlavní zašívárnou je této žabce spadané listí, kde odpočívá zejména po úspěšném lovu menších bezobratlých.

S ostatními se i přes maskování dorozumívá hlasitými zvuky, připomínajícími stridulaci (tření) hmyzu.

Ten malý endemit

Co: chameleon (Brokesie micra)

Délka: max. 29 mm

Po planetě pobíhá na 200 různých druhů chameleonů, z nichž brokesie jasně vyčnívá. Pohodlí si totiž dokáže udělat i na špičce prstu! Objeven je čirou náhodou v roce 2012 poblíž Madagaskaru na ostrově Nosa Hara.

Německý herpetolog Frank Glaw (*1966) tak dlouho neúspěšně bádá, až nové druhy objeví zcela zklamaný v nočních hodinách za svitu baterky. Na rozdíl od svých větších příbuzných ale nemůže kvůli svému malému tělíčku měnit barvu.

Vyznačuje se proto typickým hnědým zbarvením, aby lépe unikl predátorům. Ke svým aktivitám využívá především denního světla a nejraději se drží při zemi. Jen svátečně vezme za vděk nějakou, pro něj adekvátní, výškou.

Prasátko s křídly

Co: netopýrek thajský (Craseonycteris thonglongyai)

Délka: cca 3 cm

Jde o nejlehčího netopýrka a nejmenšího savce do velikosti, kterého je možné nechat jen tak sedět na dlani – jako motýla. Váhou by nemohl konkurovat ani jednomu centu. Poprvé se s ním vědci seznámí v Barmě roku 2002 a okamžitě je překvapí svým mírně prasečím vzezřením.

Jeho nos totiž nápadně připomíná prasečí rypák. K malému tělu kontrastují dlouhá křídla, díky nimž se může vznášet na místě a pozorovat kořist. Nocleh pak nachází v teplých částech vápencových jeskynní.

Pozor, jsem ohrožený

Co: maki Bertheův (Microcebus berthae)

Délka: 9–10 cm

Za nočním tvorečkem, žijícím v dutinách stromů, je nutné se vypravit na Madagaskar. Maki Bertheův, známý také jako maki nejmenší, je s váhou 30 gramů naším korunovaným nejmenším primátem. Když zrovna neodpočívá, rád si pochutná na hmyzu či pavoucích.

Nebrání se ale rovněž dietním pokrmům jako jsou plody nebo listy. Mezi odborníky je znám jako velmi dobrý skokan s dlouhým ocasem, na jehož konci si syslí tukové zásoby. Jde o velmi společenskou opičku, která se s ostatními ráda dorozumívá nejen pomocí zvuků, ale i vizuálně a pachově.

Makiovití však v posledních letech ubývají, někteří jsou dokonce zařazeni mezi ohrožené.

Mrštný drobeček

Co: kosman zakrslý (Cebuella pygmaea)

Délka: 10–15 cm

Domovinou této roztomilé poloopičky vážící 100 gramů jsou tropické lesy Jižní Ameriky. Svého objevení se dočká kosman zakrslý už v roce 1823 nedaleko Amazonky a od té doby se dopracuje až k přídomku jeden z nejmenších primátů.

Pokud nemusí, zdržuje se jen na bezpečném území – v korunách stromů, kde si na něj hadi nebo dravci tak snadno nepřijdou. Významnou složkou jeho jídelníčku je právě míza, nepohrdne ale ani šťavnatým ovocem nebo hmyzem.

Velikostní handicap pomáhá kosmanům vyvážit mrštnost. Tyto poloopičky jsou totiž schopné doskočit klidně i do vzdálenosti 5 metrů. Pro malý vzrůst jsou často chovány v zajetí, kde se mohou dožít i 11 let.