V Namibii loví obří žáby, které mohou ukrývat jed i parazity, zatímco na Islandu si pochutnávají na fermentovaném žralokovi, jehož syrové maso je smrtelné. Tyto tradiční pokrmy jsou nejen kulinářskou výzvou, ale také testem odvahy a znalostí. Pojďte objevit, jaké nebezpečí číhá v těchto exotických delikatesách.

Hrabatka drsná – kilová žába v sobě ukrývá jed i parazity

V jihoafrické Namibii je to vyhlášená pochoutka – maso hrabatky drsné, žáby, která váží i celý kilogram. Vaří se ve vodě a chutí prý připomíná kuřecí maso. Tohle jídlo ovšem není zadarmo.

Výzvou je už lov – tvor, dlouhý až 25 centimetrů, má v puse výrůstky, kterými neopatrnému lovci klidně ukousne prst.

Tělo žáby může obsahovat jedovaté toxiny. Ty jsou připraveny ochránit zvíře, které se probudilo z dlouhé hibernace v období sucha a potřebuje se pořádně najíst a rozmnožit, než zase zaleze pod zem. Domorodci tvrdí, že stačí počkat po třetím dešti.

Ani tak žádnou jistotu o tom, že v žábě není jed, nemají. Jak se pozná otrava? Přijdou návaly horka a obrovské bolesti břicha s krví ve stolici a vše může vést až k selhání ledvin.

Když se zadaří a jídlo není toxické, může obsahovat zárodky parazitů – například krevničky, které napadají střeva, játra či urogenitální systém.

Hákarl, žralok po islandsku – jedovaté maso potřebuje zaležet a vysušit

Několik týdnů speciální fermentace a sušení v průvanu zajišťuje, že tradiční islandské jídlo jménem hákarl není jedovaté.

Už jen malý kousek masa žraloka malohlavého nebo žraloka velikého, ze kterých se místní pochoutka vyrábí, způsobí otravu, jejímiž příznaky jsou malátnost a bolesti. Ve větším množství maso zabíjí. Obsahuje totiž velkou dávku močoviny.

Tradičně se maso z ulovených paryb ukládalo do písku a zatížilo kameny. Týdny kvašení pod tlakem pak vystřídaly týdny sušení v průvanu. Nakonec se kostičky masa, stále trochu páchnoucí čpavkem a rybinou, podávají chlazené, napichují se na párátka.

Hrabatka drsná a hákarl ukazují, jak daleko jsou lidé ochotni zajít pro jedinečnou chuť. Tyto pokrmy nejsou jen o gastronomii, ale také o tradicích a přežití v drsných podmínkách.

Při jejich ochutnávání je však klíčová opatrnost – jeden špatný kousek může být poslední.