Nad Mořem klidu po 350 hodinách zapadá Slunce. Nasedněte do vodíkového transportéru a po dálnici ze zpevněného regolitu se vraťte do příbytku. Uvnitř můžete sundat skafandr, z okna zamávat svítící zeměkouli a jít spát… Jsme na Měsíci a píše se rok 2075.
Uplynulo více než 50 let od chvíle, kdy lidstvo poprvé stanulo na jiném vesmírné tělese než je Země a po krátké chvíli se s ním zase rozloučilo.
Proč zůstal Měsíc po prvním seznámení tak dlouho opuštěný? Protože program Apollo byl především jedním z kroků kosmického souboje mezi USA a Sovětským svazem.
Lidé toho o Měsíci moc nevěděli, a když se bohužel ukázalo, že jde zcela nehostinný svět, nadšení utichlo. Ale…
Slunce a voda
Celkem šest posádek doveze v letech 1969 až 1972 z Měsíce skoro 400 kg vzorků hornin. A když je pak vědci na Zemi pořádně prozkoumají, zjistí, že jsou složeny z prvků, které dobře známe!
Další optimistické zprávy pak přinesou měsíční sondy, především indická Čandraján-1 v roce 2012. „V trvale zastíněných kráterech se nachází vodní led!“
Všechno je jinak, na Měsíci se (za jistých podmínek) přežít dá! A dokonce i bez toho aby se musely suroviny dovážet ze Země! Voda tu bude základem všeho – využije se na pití, k pěstování rostlin, k výrobě kyslíku a také jako vodík pro palivo.
Dalším důležitým zdrojem energie, pokud si tedy vybereme to správné místo, bude Slunce.
A kde budeme bydlet?
Protože noci jsou na Měsíci dlouhé (v průměru 14,5 pozemských dní), většina lidí se nejspíš bude soustředit kolem jižního pólu nedaleko kráteru Shackleton. Tam svítí skoro neustále!
Právě tady by měla stát i ústřední Lunární vesnice, jejíž plány navrhla společnost Moon Village Association s Evropskou vesmírnou agenturou už před rokem 2022. Tvořit ji mají čtyřpatrové nafukovací moduly, v nichž nebudou třeba skafandry – pokrývat je totiž bude speciální ochranná vrstva proti mikrometeoritům a kosmickému záření, vyrobená z měsíčního regolitu a vytištěná na 3D tiskárnách.
Astronomů ráj
A kdo tu vůbec bude bydlet? Zaprvé bohatí turisté, kteří si chtějí užít nevšední dolovenou a nevadí jim třídenní let. Dále technici, dohlížející na roboty na stavbách a na farmách. A v neposlední řadě vědci.
Jedinečné podněty ke studiu tu najdou geologové, skutečné žně budou mít astronomové!
Středem vědeckého světa má být radioteleskop Lunar Crater, který naplánovala NASA již v roce 2020 a vybrala pro něj místo na odvrácené straně Měsíce.
Tam bude z dosahu změti rádiových vln, které se využívají na Zemi pro celou řadu technických přístrojů, a zachytí tak i signály přicházející z hlubin vesmíru!
Lidstvo tak zjistí takové informace o hvězdách, galaxiích či černých dírách, ke kterým by se nikdy nedobralo v podmínkách panujících na naší planetě.
Na Měsíci by neměli chybět lékaři a časem dokonce ani porodníci. Protože se očekává, že právě tak za 50 let se tu narodí první člověk…
Anebo to bude jinak?
Vše je jen velmi optimistická vize, za kterou se podepisuje hlavně Ital Giuseppe Reibaldi. Právě on je prezidentem společnosti Moon Village Associaon, která přichází s konceptem Lunární vesnice pro rok 2075.
Trochu skeptikem je oproti němu londýnský astrobiolog Ian Crawford, podle nějž to vše za 50 let nemůžeme stihnout.
Lidé prý na Měsíc jistě proniknou, ovšem postaví zatím spíš jednu vědeckou základu, kde se bude střídat několik astronautů jako na Mezinárodní vesmírné stanici.
Kdy se ale konečně začne a lidé se znovu dotknou měsíčního povrchu? Všichni s napětím vyhlížejí misi Artemis 3, která měla dovézt lidi na Měsíc v příštím roce. Už teď je ale jasné že se datum odkládá…